V přátelské atmosféře a komorní sestavě proběhl poslední únorový den (28. února 2018) seminář Pavly Soletky Krátké a Marie Snášelové Štorkové s názvem Jak vzniká kniha krok za krokem. Po úvodním představovacím kolečku účastníků následoval příběh lektorek o tom, co je dovedlo k jejich tvorbě a až ke vzniku nakladatelství. Jejich prvním společným dílem je kniha Pohrátky aneb cesta pavoučka Vincka, jež se dá využít i v mateřských či základních školách, možná i díky tomu, že je kniha inspirována ročním cyklem. Lektorky Pája a Mája předvedly, jak s knihou pracují ony – jeden z příběhů přečetly, další dokonce dramaticky ztvárnily za použití půvabných rekvizit – jejich divadelní výkon byl perfektní. Uvedly i další tipy na práci s knihou – např. možnost příběhy dovyprávět, vymyslet jiné zakončení…  V rámci semináře jsme se dozvěděli také to, jakým způsobem sehnaly finance na svůj projekt – financování pomocí crowdfundingu – a jaké profese se podílejí na vzniku knihy. Kromě Pohrátek v knižní podobě, v podobě Cd a pexesa, jež je opět možné zapojit do výuky, jsme se seznámili i s jejich dalším literárním počinem, a sice knihou Vincek, Vlk a Lucinka, pro změnu inspirovanou živly. Vyvrcholením celého semináře pak bylo vyjádření barev pohybem a výtvarná dílna, v níž jsme měli možnost vyzkoušet si techniku mokrého akvarelu a pastel. Děkujeme oběma lektorkám za velmi živý, interaktivní seminář a přejeme jim spoustu dalších tvořivých námětů. Na samotný závěr pak jedna z mnoha pozitivních zpětných vazeb: “Moc děkuji za možnost být alespoň chvilku součástí. Připomenula jsem si tvořivou dramatiku v pravé podobě. Přístup obou aktérek byl skvělý, věcný, ale zároveň přístupný širšímu spektru lidí a jejich vnímání. Bavila jsem se. Pája i Mája jsou nabité, energické, příjemné a přirozené osoby, které své nadšení pro práci nejen s dětmi “posílají” dále.”

Přednáška s dlouhým, leč všeříkajícím názvem Přátelské nekonkurenční prostředí jako cesta k efektivnímu učení proběhla ve čtvrtek 22. února ve Volnočasovém centru. Soňa Rýdl je lektorka Respektovat a být respektován, mediátorka a navíc pracuje v poděbradské škole Jedna Radost. Navíc velmi živelná dáma s odzbrojujícím úsměvem. V úvodu své přednášky zmínila základní principy respektujícího přístupu, který staví na lidských potřebách, mozkových pochodech a motivaci. Oněmi potřebami jsou kromě těch základních fyziologických mj. např. i potřeba bezpečí, autonomie, zodpovědnosti, úspěchu, učit se a poznávat atd. Pokud je některá z našich potřeb neuspokojena, vede to k naší frustraci a k touze po jejím naplnění (z toho důvodu např. děti zlobí). Proto je úkolem školy, ale i výchovy a rodičů vytvořit dětem bezpečné a smysluplné prostředí, kde budou naplňovány jejich potřeby, což povede mj. k radostnějšímu učení se novým věcem a motivovaným žákům. Přes tento obecnější úvod jsme došli až k hlavnímu tématu naší přednášky, a sice soutěžím a tomu, proč do procesu vzdělávání nepatří, kde jsou jejich nezpochybnitelná rizika a co místo nich. Dle lektorky není lidem soutěživost vrozená – toužíme po úspěchu, ale ten by měl být propojený s učením a poznáváním, nikoliv se stresem, jež pro mnohé soutěže představují. Během soutěží vnímáme ostatní jako soupeře, čímž dochází k narušení vztahů. Navíc během soutěží získávají děti návyk na vnější motivaci, a ohrožujeme tím tedy jejich motivaci vnitřní. Jak tedy postupovat? Ne soutěž, ale spolupráce je v procesu učení se a poznávání důležitá. U dětí též můžeme sledovat jejich osobní pokrok, sledovat vývoj jejich schopností a jejich zlepšování.

Další v pozvánce avizovaná témata, tedy slovní hodnocení a triády, byla z časových důvodů zmíněna pouze okrajově, což je škoda, ale i tak věříme, že ti, kteří se přednášky zúčastnili, odcházeli uspokojeni díky informacím, jichž se jim dostalo.

Quest neboli hledačka je hra podobná naší stopované nebo také vycházce po naučné stezce, ale mnohem zábavnější: veršovaný text a mapa provedou “hledače” po trase, která vede po zajímavých místech, sleduje příběh a končí nalezením pokladu. Hledačky mohou tvořit  a procházet děti i dospělí, skupiny i jednotlivci, školní třídy i rodiny.

Tvůrci první mnichovohradišťské hledačky se spolu sešli celkem třikrát – nejprve v pátek 9. 2. 2018, kdy vznikly skvělé “mapy vnímání místa” a kdy jsme promýšleli témata, kterým by se mohla budoucí hledačka věnovat. Nakonec jsme se shodli, že nejzajímavější  by mohl být průnik témat PÍSKOVEC, TAJEMNÁ MÍSTA MNICHOVA HRADIŠTĚ – POMNÍKY, SOCHY, POVĚSTI, a ČÍM SE DĚTI V MNICHOVĚ HRADIŠTI STRAŠILY.

Druhé setkání se pak uskutečnilo dva týdny poté, a to v sobotu 24. února. Krátce jsme si připomněli základní informace o hledačkách a prošli jsme si virtuální hledačku, abychom si ujasnili, co vlastně tvoříme.  Pak jsme se vydali ven a prošli jsme trasu budoucí mnichovohradišťské hledačky. Byla třeskutá zima a my jsme byli venku zhruba dvě hodiny: vše jsme si v klidu, prohlédli, nafotili a popsali a již se v nás začaly rodit hledačkové verše. Odpoledne jsme pak v teple ve Volnočasovém centru vymysleli tajenku a indicie a psali hledačkové básničky. Věřte nebo ne, šlo to samo!

V neděli 25. února jsme nalezli azyl v Klubu dětí a mládeže. Po noci, kdy každý z nás pracoval na tvorbě textů pro hledačku, jsme dali všechny výsledky naší práce dohromady, vymysleli jsme obsah krabice s pokladem, dohodli jsme se, jak bude vypadat mapa, a vymysleli jsme název hledačky. Doba, kdy jsme společně tvořili hledačku, byla nesmírně intenzivní, ale také zábavná – došlo k zajímavým poznáním a hlavně spolupráci místních i přespolních. Výsledkem je quest, jenž snad potěší ty, kteří se vydají na jeho trasu. V současné době se stále intenzivně pracuje na jeho dokončení a první “testeři” již zanedlouho odzkouší trasu a doladí případné nejasnosti. Rádi bychom, aby první mnichovohradišťská hledačka spatřila světlo světa na začátku května. Doufáme, že radost z její tvorby se v ní projeví a bude zábavná a přínosná pro ty, kteří se rozhodnou ji absolvovat.

Základní a mateřská škola Jivina se stala “hostitelkou” setkání pedagogických a nepedagogických pracovníků malotřídních škol, jež se uskutečnilo v úterý 27. února 2018. A kdo se ho zúčastnil? Zástupkyně ZŠ a MŠ Klášter, ZŠ a MŠ Loukovec, ZŠ a MŠ Žďár,  ZŠ Veselá a MŠ Jaselská. Mgr. Veronika Biskupová, ředitelka školy, a její kolegyně vítaly postupně zájemce o toto setkání nejprve ve školní budově, kterou bylo možné si důkladně prohlédnout, stejně tak i budovu mateřské školy stojící nedaleko. V případě obou prohlídek bylo možné se přímo na místě doptat na vše potřebné. Společné posezení se následně odehrávalo v budově školní jídelny, kde bylo připraveno bohaté občerstvení, ukázky žákovských prací, pomůcky, které jsou využívány ve výuce, jakož i fotografie dokumentující školní život. Z úst zúčastněných více méně svorně zaznělo, že vítají tuto možnost společně se setkat a vzájemně se inspirovat, sama Veronika Biskupová pak uvedla, že očekává navázání na tradici společných setkávání, která existovala již dříve a od níž se bohužel upustilo.

Setkání byla přítomna též Mgr. Michaela Lajnerová, lokální síťařka pro ORP Mnichovo Hradiště a Mladou Boleslav, která představila projekt Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který zaštiťuje a v němž mapuje problematiku ohrožených dětí a rodin s problémy. Je v kontaktu se školami a školskými zařízeními a dalšími aktéry, díky čemuž došla k závěrům, že školy mají o dané problematice dostatek informací, spolupracují s OSPODem, nicméně v systému je málo informací o podpůrné síti pro ty rodiny s dětmi, jež se do problémů ještě nedostaly. Plánuje společná setkání zástupců škol (školských poradenských pracovišť) a poradenských zařízení s cílem vzniku konkrétních přímých vazeb. Vzhledem k tomu, že týmy malotřídních škol jsou malé a většinou nemají školská poradenská pracoviště, mohou ze svého středu na toto setkání vyslat libovolného zástupce.

Došlo i na samotné představení ZŠ a MŠ Jivina, která datuje svůj počátek do doby před 20 lety. Momentálně ji navštěvuje 31 dětí, rozdělených do dvou tříd: 1. + 2. ročník a 3., 4. a 5. ročník. V mateřské škole je pak 40 dětí ve dvou třídách, jedné třídě mladších dětí a druhé třídě předškoláků. Všechny děti pak obstarává nevelká, zato skvěle sehraná “parta” paní učitelek.

Prvním tématem, jemuž jsme věnovaly pozornost, byla problematika společných porad, tedy nejen učitelů, ale i provozních zaměstnanců, jež na Jivině probíhají cca 1x za dva měsíce a které přispívají k lepší informovanosti všech zaměstnanců obou typů škol. Dřívější samostatné schůzky pro ZŠ a MŠ se neosvědčily, byly časově náročné, mnohé informace zůstaly nepředány… Velký prostor byl věnován kontrole České školní inspekce, která navštívila Jivinu v červnu 2017. Kromě pochvalných závěrů (výzdoba školy, práce s dětmi, spolupráce ZŠ s MŠ atd.) došlo i na pár výtek, jež Veronika Biskupová přiblížila svým kolegyním s cílem, aby se jich ve svých školách vyvarovaly. Velkým tématem společného setkání byla též inkluze: na Jivině mají s inkluzí zkušenosti, dokonce mají pro jednoho žáka i asistenta pedagoga, který spolupracuje nejen s dítětem, ale i s učitelem, což je pro školu skvělá podpora. Řadu zkušeností s inkludovanými dětmi mají též v ZŠ Veselá, jejíž zástupkyně se setkání zúčastnily a přispěly tedy do diskuse svými postřehy. Na přetřes se dostala i problematika GDPR, tedy Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, které má vstoupit v platnost již 25. 5. 2018. Z úst téměř všech zúčastněných zazněla obava, že nevědí, jak toto nařízení skloubí se svou prací, a také to, že na dané nařízenou nejsou zatím připraveny. Dalšími tématy, na něž padla naše pozornost, byly zkušenosti s výukou angličtiny, přijímání nemocných dětí do MŠ, řešení administrativních prací atd.

V závěru setkání došlo i na burzu nápadů, kdy Veronika Biskupová představila přítomným pomůcky, s nimiž ráda pracuje a jež se jí osvědčily. I od ostatních zúčastněných se objevily různé tipy, např. na nakladatelství Blug, jehož nabídka je pro školy zajímavá. Zmíněn byl i web Učitelnice, který poskytuje výukové materiály do hodin, či Eschovka, prostor pro sdílení materiálů pro děti. Učitelky ZŠ Klášter představily učebnice AJ, s nimiž mají dobré zkušenosti (právě z již dříve zmíněného nakl. Blug), či práce dětí na téma nedávno skončivší olympiády. Paní ředitelka ZŠ a MŠ Loukovec zase poukázala na jejich Výpravy za poznáním, výlety do blízkého i vzdáleného okolí, které je nesmírně obohacují (mimochodem doporučují např. muzeum v Turnově, v Dolánkách či Ekozahradu v Mladé Boleslavi).

Závěrečná diskuse všech byla velmi podnětná. Zazněla v ní též touha, aby se nejednalo o první a zároveň poslední setkání, stejně tak i snaha po tom, aby se znovu obnovily sportovní hry malotřídek. S touto aktivitou přišla ZŠ Veselá, nicméně “na svém programu” ji měla i Veronika Biskupová. My jen doufáme, že se tato snaha podaří a v květnu či v červnu opravdu dojde ke společnému sportovnímu utkání zástupců malotřídních škol.

Pozvánka MAP naposledy

Neděle 18. února 2018 byla dnem začátku vzdělávacího festivalu v Litomyšli s názvem Nakopněte svoji školu. Díky podpoře MAP Mnichovohradišťsko se dvě místní učitelky plus jedna pracovnice MAP vydaly do litomyšlských “lázní ducha”, kam se sjelo na 150 zájemců o vše zajímavé související se vzděláváním. Na Zámeckém návrší se to hemžilo osobnostmi: bezprostředně po úvodních zahajovacích slovech dostal prostor ekonom Pavel Kysilka, který pohovořil na téma digitálního věku versus vzdělávání. Rostya Gordon Smith, česká podnikatelka působící v oblasti řízení a rozvoje organizací, lidí a týmů po celém světě a zakladatelka Minervy 21, propagovala ve svém vstupu rozvoj přístupu a dovedností, spolupráci s rodiči a zrušení známkování. Jakou roli má mít náboženská tematika ve školách? Tuto otázku si kladl Daniel Kvasnička, českobratrský farář. V průběhu prvního odpoledne se účastníci blíže seznámili s projektem Učitel naživo či s praxí škol Škola Můj Projekt, jež rozvíjejí dovednosti pro život. Prohlídka litomyšlského sklepení se sochami Olbrama Zoubka spojená s ochutnávkou vín byla příjemnou tečkou za prvním dnem na konferenci.

Pondělní dopoledne se opět neslo v duchu přednášek. Svým vystoupením, v němž se soustředil na vedení žáků k odpovědnosti na základě poznatků o fungování mozků, zaujal přítomné Michal Dubec. Jana Stejskalová a Petra Keprtová pohovořily o externím a interním mentoringu, čím se liší a co mají naopak společného, pojmenovaly výhody a nevýhody obou forem, aby školy uměly mentoring využít jako součást systému zvyšování jejich kvality. Na příkladu metody instrumentálního obohacování přednesl Jiří Sehnal, ředitel ZŠ T. G. Masaryka ve Svitavách, tipy a triky jak implementovat novou metodu do školy. O jedinečné metodě výuky rozvoje matematického myšlení a kreativity u dětí pohovořil Opher Brayer, její autor, který metodu nejen vyvinul, ale vytrénoval v ní tisíce talentovaných izraelských dětí i managery globálních firem, jako je např. Microsoft, Nokia atd. Nyní působí v České republice, mimochodem zkušenosti s touto metodou má pedagogický sbor ZŠ Švermova i ZŠ Sokolovská v Mnichově Hradišti. Dopolední přednáškový blok uzavřela svým vystoupením Jitka Kmentová, ředitelka pražského Gymnázia Na Zatlance, kde v rámci státní instituce funguje od září nová alternativní třída s tandemovou výukou v blocích, s velkým důrazem na studijní autonomii a individuální přístup, zaměřená na silné stránky osobnosti žáků, s důrazem na jejich formativní hodnocení a spolupráci žáků i rodičů.

V průběhu pondělního odpoledne již došlo k dělení účastníků konference dle jejich preferencí do workshopů, jejichž nabídka byla velmi bohatá. Můj výběr padl na workshop Jany Stejskalové a Petry Keprtové (ZŠ Mozaika v Rychnově nad Kněžnou) Jak se “dobře” ptát?, v němž jsme společně s dalšími zájemci hledali odpovědi na otázky: Proč dětem ve výuce klademe otázky?, Co dělá “dobrou” otázku “dobrou”? Jak se pozná “hloupá” otázka? či Jak udělat ze třídy skupinu, která se ptá? Společně jsme si trénovali dovednost pokládat “dobré” otázky, kdy jsme využívali např. metodu podvojného deníku, “poslední slovo patří mně” či promyšlený postup reflexe.  I odpolední přednáškový blok byl rozdělen dle zájmu přítomných, já jsem se seznámila s metodou CLIL (obsahově a jazykově integrované učení), což je inovativní přístup nejen k výuce cizích jazyků, který zbavuje strachu mluvit cizím jazykem, pracuje s reálným obsahem, umožňuje větší kontakt s cizím jazykem, zlepšuje jazykové dovednosti u žáků i učitelů atd.

Po celou dobu litomyšlského vzdělávacího festivalu byli přítomni zajímaví vystavovatelé, např. Lucie Ernestová se svými inspiračními kartami a knížkohrami, jimž nebylo možné odolat, či online aplikace Včelka, zlepšující úroveň čtení a pomáhající při obtížích se čtením (včetně dyslexie), případně fantastické karty Imaglee určené pro zábavu a vzdělávání. Večerní panelová diskuse na téma vzdělávání s Pavlem Kysilkou, Rostou Gordon Smith a Jitkou Kmentovou byla i díky moderátorovi z řad litomyšlských angažovaných rodičů velmi osvěžující a poutavá pro všechny.

Závěrečným dnem festivalu bylo úterý, jež bylo v průběhu dopoledne rozděleno do dvou bloků s workshopy. Během svého prvního workshopu jsem do slova a do písmene zažila program “Začít spolu” v podání dvou učitelek z rychnovské ZŠ Mozaika. Seznámili jsme se se strukturou školního dne, pracovním prostředím, centry aktivity, ranním kruhem, způsoby hodnocení (slovní hodnocení, sebehodnocení)… Ochutnávka metody FIE (Feuersteinovo instrumentální obohacování) mi dala příležitost vyzkoušet si tuto metodu na vlastní kůži. Pracovali jsme s cvičnými listy – instrumenty, zaměřenými na specifické deficity v poznávacích schopnostech, a díky tomu jsme měli možnost dojít k tomu, jak tato metoda u žáků podporuje rozvoj široké škáky předpokladů k efektivnímu učení se.

Šlo o tři dny doslova nabité novými informacemi, metodami, materiály a setkáními se zajímavými osobnostmi, jež mají co říct na téma českého vzdělávání. Možnost této inspirace bych přála opravdu každému! Kromě vlastních snímků, jež naleznete v naší Fotogalerii, si můžete prohlédnout i oficiální fotografie na facebookovém profilu festivalu. Budete-li pozorní, jistě nás tam najdete:-)