Markéta Tomášová
školách, zavádění metod a forem práce vedoucích k individualizaci vzdělávání. Pohovořit přijel Mgr. Karel Minařík, ředitel ZŠ Partyzánská v České Lípě. V průběhu více než dvouhodinového setkání došlo nejen na příklady z jeho současné ředitelské praxe, ale i na jeho dřívější učitelské zkušenosti (např. na malotřídce).
Celodenní možnost poznání pražské ZŠ Na Beránku, respektive jejich Montessori programu, se naskytla ve čtvrtek 9. května 2019. Pravda, odjezd v 6 hodin ráno z Mnichova byl krušný, ale bylo to tak akorát, abychom se před osmou hodinou spolu s dalšími stovkami dětí ocitly včas před branami této velké veřejné školy nacházející se v pražském modřanském sídlišti. Ze zhruba 850 dětí na celé škole jich 250 navštěvuje Montessori program, který zde funguje již 15 let, a to za plné podpory pana ředitele. Tito žáci jsou “rozptýleni” v 10 třídách devíti ročníků; výuka zde probíhá v tzv. trojročích (první trojročí: 1., 2. a 3. třída; druhé trojročí: 4., 5. a 6. třída; třetí trojročí: 7., 8. a 9. třída). Co třída, to zhruba 28 žáků, jen deváťáků je nejméně, a sice 13. Tato škola je svým Montessori programem unikátní v tom, že se jedná o školu státní, ostatní školy tohoto typu jsou již soukromé (další Montessori veřejná škola je až na Kladně). O velkém zájmu o tuto školu svědčí mj. i to, že např. z letošních 50 zapsaných dětí budou losovat 28 žáků, kteří v září do školy budou moci nastoupit.
Naší “průvodkyní” se stala Mgr. Miroslava Kellovská, vedoucí Montessori programu. Zasvětila nás do základních údajů týkajících se školy i nás teoreticky seznámila s prací v jednotlivých trojročích, kdy děti pracují na základě vlastní volby podle toho, co jim učitel nabídne (setkáme se zde tedy s individuální prací, skupinovou, ale i frontální výukou). Ve třídách pracují kmenový učitel a jeden až dva asistenti. V prvním trojročí pracují děti s konkrétními materiály (třídí je, párují, hledají souvislosti…). V druhém trojročí se děti učí samostatnosti, zodpovědnosti, učí se komunikovat, dobře se ptát. Žáci vždy vědí, co mají dělat, veškerá práce je vyvěšena na nástěnkách. V šesté třídě čeká na děti jejich závěrečná práce. Třetí trojročí je specifické v tom, že společně ve třídách jsou žáci 7. a 8. třídy, deváťáci již zůstávají sami a tvoří studijní třídy. Pro třetí trojročí jsou typické časté projekty, které se opírají o čtyři pilíře: Svět a my; Vaření; Zahrada; Aktuality.
Děti všech ročníků zůstávají ve škole každý den do 14 hodin, poslední trojročí pak MůŽE zůstat dvakrát týdně i na odpolední výuku do půl čtvrté. Značnou sílu má ve škole rodičovský spolek – rodiče přispívají měsíčně 1450 Kč na chod programu, peníze sami vybírají, hospodaří s nimi a uvolňují je pro potřeby školy. Zajímavé je, že z mnoha rodičů se rekrutovali současní učitelé tohoto programu. Dospělých, tj. učitelů a asistentů pedagoga, je ve škole zhruba 40. A možná ještě jedno číslo: 60-70 dětí je inkludovaných, mají mentální či fyzické postižení, poruchy autistického spektra, byly jim diagnostikovány specifické poruchy učení… – pro tyto děti je Montessori pedagogika přívětivá, neboť hledá v dítěti to dobré a tyto stránky posiluje.
Hodnocení dětí probíhá dvakrát ročně formou vysvědčení se slovním hodnocením, dvakrát ročně ve čtvrtletí pak probíhá setkání učitel-rodič-žák, děti dostávají denně zpětnou vazbu. Hlavní důraz je zde kladen na kompetence. Všichni si zde tykají (i děti učitelům), nepoužívají mobilní telefony a den začínají ranním kruhem. Děti nedostávají domácí úkoly (vše podstatné procvičí ve škole), DÚ je jen důsledkem něčeho, co se ve škole událo. V týdenních zprávách sice dostávají rodiče odkazy na to, co za týden proběhlo, včetně možnosti procvičování, ale učitelé toto procvičování nekontrolují.
Nedochází zde k odlivu dětí na víceletá gymnázia – učitelé chtějí, aby zde děti setrvaly až do devátého ročníku, a na přijímačky na gymnázium je proto nepřipravují. Žáci devátých ročníků začínají na přípravě na přijímací zkoušky pracovat zhruba v prosinci, děti mají téměř stoprocentní úspěšnost.
Během prohlídky školy jsme měly možnost nahlédnout do tříd a proniknout tak alespoň lehce pod pokličku Montessori programu. Pobyly jsme chvíli např. v prvním trojročí, kde se v daný den nacházelo zhruba 20 dětí a 4 dospělé osoby, z nich jedna lektorka angličtiny, jedna kmenová učitelka, jedna asistentka a jeden asistent pedagoga. Třída byla velmi bohatě vyzdobená dětskými výtvory a též i informacemi o týdenním programu a úkolech s tím spojených. Děti pracovaly samostatně či ve skupinách, některé u stolků, jiné sdružené kolem koberečků na zemi, dospělí byli vždy součástí nějaké skupinky či mezi nimi volně procházeli, když potřebovalo některé z dětí osobní konzultaci, vždy si “svého” dospělého “odchytily”. Pocit ze třídy? Klid, aktivita všech dětí, klidný a citlivý přístup učitele k dětem.
Místní učitelé si pochvalují zejména heterogenní kolektivy – každé dítě si zde vždy zažije, jaké to je být nejmladší, “prostřední” či nejstarší; starší děti vždy pomáhají mladším. Dle učitelů je věkově heterogenní kolektiv samospásný a úžasný pro klima třídy. Na dobrém klimatu ve třídách se pracuje už od samého září, po celý tento měsíc, ve kterém navíc všichni absolvují adaptační 4denní pobyt, kdy přespávají ve škole a podnikají v okolí nejrůznější stmelovací aktivity.
Velmi světlým bodem naší prohlídky školy a pobytu ve třídách byl oběd. Ten denně vaří děti 7. a 8. ročníků pro učitele a zbývající sedmáky a osmáky. Děti nejen vaří, ale vše si nejprve společně naplánují, nakoupí suroviny, uvaří, obědy vydávají a následně si i uklidí svá pracovní místa. Nás čekala mrkvová polévka se zázvorem a zeleninová placka s bramborovou kaší a bohatou zeleninovou oblohou. Mňam!
Kouzelná školní zahrada se nachází na místě bývalých nevyužívaných tenisových kurtů a žáci spolu s učiteli a rodiči na ní pracují od roku 2012. Veškeré zahradní stavby jsou nápadem a hlavně dílem dětí, např. venkovní slaměno-hliněná učebna kruhového půdorysu, kde se konají porady, výuka či oslavy narozenin. Nadšení rodiče získali granty, děti si vybraly typ stavby, deváťáci pak provedli výstavbu (opracovali dřevo, dělali do něj výseky, pokládali střechu…), dohlížel spřízněný tesař a na těžké práce byli najati dva pomocníci. Děti žádaly i o sponzorské dary (díky nim mají v objektu např. kamna), samy si zjišťovaly nejvhodnější technologie a oslovovaly jednotlivé firmy. Na zahradě je kromě jiného i pec na výpal keramiky (ale pekly se v ní třeba i pizzy), jahodový kopec s posezením, vrbový tunel, jezírko, včelí úly, záhonky, kompost, pilinový záchod či rozestavěná stavba budoucí kůlny + spíže + kuchyně + jídelny.
Náš celkový pocit z návštěvy je nepopsatelný – respektující přístup zde není prázdným heslem, ale každodenní skutečností. Z celé školy sálá úžasná energie, prostředí v ní je velmi podpůrné, tvůrčí. Děti se nám jevily jako velmi spolupracující, komunikativní, sebevědomé.
Pokud byste se chtěli o Montessori škole Na Beránku dozvědět více, začtěte se do článků Roberta Čapka (lektora, psychologa, didaktika, učitele), který tuto školu navštívil pár dní před námi.
Na návštěvě v Montessori 1: rozdíly
Na návštěvě v Montessori 2: výuka
Na návštěvě v Montessori 3: zahrada
Na návštěvě v Montessori 4: aktualita
Během setkání pracovní skupiny pro rovné příležitosti zaznělo, že v případě asistentů pedagoga se jedná o skupinu osob, se kterou MAP dosud blíže nespolupracoval. Od myšlenky tudíž nebylo daleko k činu a v pondělí 6. května 2019 se deset asistentek pedagoga sešlo na setkání ve Volnočasovém centru MH. Pod vedením Ivy Štrojsové a po úvodním přivítání jsme se dozvěděly (na setkání byly samé ženy), že dámy dorazily “ze zvědavosti, z touhy něco se dozvědět, vyslechnout si různé názory na věc, posunout se, inspirovat se…”. Stejně tak realizační tým MAP rád něco zjistil o jejich zkušenostech, strastech i radostech jejich povolání. Ve většině případů se shodly na tom, že je těší rozmanitost jejich práce, zajímá je propojení s psychologií, líbí se jim, jak je jejich práce tvořivá, a radost mají i z pokroků, které u svých svěřenců zaznamenávají. Na druhou stranu jim někdy schází odezva od rodičů a to, že se v rodině někdy nepostupuje shodně se školou s cílem zajistit dítěti maximální samostatnost; v případě “čerstvé” diagnózy je často dlouhá cesta k přijetí dané situace rodiči dítěte. Není tedy jednoduchá vzájemná komunikace mezi asistentem pedagoga a rodiči!
Během společného setkání jsme se dotkly i dalších témat, jako např. míra odpovědnosti lidí, kteří s dítětem pracují, rozdíl mezi asistentem pedagoga a osobním asistentem (a s tím související téma hranice naší osobní zóny) či důslednost a trpělivost asistentů pedagoga.
MAP zúčastněným dámám nabídl možnost inspirativního výjezdu či nějaké jim na míru šité vzdělávací akce, případně možnost zakoupení odborné literatury do MAPí knihovničky na základě jejich tipu. Na jednom z témat se asistentky pedagoga shodly, a sice na touze po větší informovanosti učitelů z běžných škol či ostatních rodičů o různých hendikepech dětí. Snad Vám toto téma budeme moci již brzy zprostředkovat.
Na čtvrtek 2. května odpoledne si členové pracovní skupiny pro rozvoj matematické gramotnosti připravili nejen pro sebe, ale i pro veřejnost matematický inspiromat. Vystavené výukové pomůcky, knihy a hry byly rozděleny do tří sekcí: pro mateřské školy (všichni ve skupině se shodují na tom, že s přípravou na matematickou gramotnost je třeba začít už ve školce), pro první a pro druhý stupeň základní školy – každý si tak mohl nalézt to “své matematické”. Zejména v sekci pomůcek pro mateřské školy byla velkým přínosem návštěva paní učitelky Ječné z jičínské mateřské školy, která přivezla ukázat mnoho zajímavých a rozvíjejících pomůcek a her.
Zúčastnění si se zájmem prošli jednotlivá “stanoviště”, vše si prohlédli a vyzkoušeli a v mnoha případech se rozhodli i pro koupi. Některé z pomůcek zakoupí ze svých prostředků i MAP a budou pro zájemce k dispozici k zapůjčení.
!!!POSLEDNÍ VOLNÉ MÍSTO!!!
!!!MOŽNOST PŘIHLÁSIT SE POUZE JAKO DRUHÝ NÁHRADNÍK!!!
Rádi bychom Vás pozvali na zážitkový kurz základů první pomoci, který organizujeme pro neformální vzdělavatele v neděli 12. května 2019. Vzhledem k tomu, že zbývá poslední volné místo, nabízíme ho zájemcům z řad veřejnosti. Čím dříve se přihlásíte, tím lépe! Kurz je koncipován jako celodenní s pauzou na oběd, uskuteční se od 9 do 18:30 hodin v MC Kohoutek. Neváhejte, je pro Vás zdarma! Hlásit se můžete Markétě Tomášové na email marketa.tomasova@mnhradiste.cz, případně na telefonní číslo 732 680 514.
Na začátku dubna jsme zájemcům o inovativní pedagogické směry nabídli povídání o waldorfské školce vedené paní Jarmilou Ponocnou. Na to jsme navázali ve čtvrtek 25. dubna 2019 setkáním na téma Učitelem ve waldorfské škole. Pánové Jan a Ondřej Slavíkovi (“jmenovci bez příbuznosti”) ze semilské waldorfské základní školy začali netradičně – společně jsme si na úvod zazpívali trojhlasem kánon ze 16. století Viva la musica.
Po teoretickém úvodu, kdy jsme se dozvěděli o zrodu waldorfského hnutí před rovnými sto lety, jsme se ponořili i do vývojové psychologie, ze které tato pedagogika vychází. Člověk je založen na součinnosti tří systémů, které vzájemně kooperují. Od narození do 7 let dozrává celá nervová soustava včetně smyslů, všechny vjemy přicházející k dítěti by měly být příznivé (určujícím slovem tohoto období je DOBRO); od 7 do 14 let vyzrává oběhová a dýchací soustava, u dítěte by nemělo docházet k negativním vlivům (určujícím slovem je KRÁSA); od 14 do 21 let dozrávají končetiny a metabolický systém, dítě by se mělo setkávat s širokou škálou informací (určujícím slovem je PRAVDA). Pánové pohovořili o fenomenologické výuce, názorném vyučování a pro “osvěžení” jsme se společně zapojili do rytmizované promluvy spojené s pohybem (konkrétně s pytlíčky naplněnými obilninami), ve které může úspěch zažít úplně každý.
V závěru jsme formou brainstormingu uváděli výrazy spojené s waldorfskou pedagogikou, která se stala východiskem pro promluvu obou pánů učitelů, hovořili jsme např. o rodičovské komunitě, o konceptu pohyblivé třídy, o kroužcích ve waldorfské škole, o používání mobilních telefonů či uplatnitelnosti dětí z waldorfských škol na středních či vysokých školách. Zajímavé a netradiční setkání! Být učitelem ve waldorfské škole může být jistě příjemné.
ZŠ Klášter Hradiště nad Jizerou hostila ve středu 24. dubna 2019 v podvečerních hodinách setkání vedoucích a pedagogických pracovníků malotřídních škol. Zástupkyně z Kláštera, Jiviny, Žďáru a Veselé se sešly v hojném počtu, vzájemně se představily a záhy se vnořily do přemýšlení o tom, jak vypadá demokratická kultura v jejich škole či obci.
Všechny školy se shodly na tom, že se různou měrou zapojují do obecních akcí (na Klášteře např. děti uklízely v rámci akce Ukliďme Česko, účastní se vítání občánků, zpívají u baráčníků, hasičů, zpívají u vánočního stromu…, na Jivině i ve Žďáru pak děti připravovaly program u příležitosti 100. výročí založení republiky, ve Veselé děti vystupují v rámci Veselé pouti či během Vánoc), děti mají možnost vyjádřit se k věcem, které se jich týkají (na Jivině např. k jídelníčku), jsou vedeny k solidaritě s druhými (např. ve Veselé, kde jsou v současné době dvě integrované děti, mají děti velké sociální cítění, aniž by je k tomu paní učitelky musely podněcovat), učí se hospodařit s penězi (např. ve Žďáru si děti hospodaří se svým fondem), podílejí se na pravidlech (např. v klášterské školní družině si pravidla děti formulovaly samy, svůj slib, že budou pravidla dodržovat, zpečetily u místní zvoničky) atd.
Společně jsme pak připravily harmonogram dalších setkání, která proběhnou v rámci současného projektu ještě čtyři, první z nich v říjnu příštího školního roku. Z témat, která by přítomné učitelky považovaly za přínosná, zaznělo např. jak efektivně pracovat s dětmi ve věkově heterogenní třídě.
Následovala prohlídka školy – jednotlivých tříd s ukázkami dětských prací (např. s dětskými návrhy log pro školu, úvahami na téma Proč je dobré chodit do školy?), počítačové učebny se sochou Jana Ámose Komenského i nového školního hřiště, dostaly jsme se dokonce i do tajuplných prostor školní půdy. V závěru našeho setkání pohovořila paní ředitelka Rašínová o proběhnuvší inspekci na jejich škole s tím, že upozornila, na které oblasti je třeba se zaměřit, neboť patřily ke sledovaným – zmínila například důležitost uvedení kritérií hodnocení do školního řádu či nutnost hospitační činnosti. Přítomné dámy ještě dolaďovaly společný turnaj malotřídních škol ve vybíjené, který proběhne u ZŠ Veselá 16. května a kterého se zúčastní mužstva ze všech malotřídek na Mnichovohradišťsku.
Velmi děkujeme klášterské paní ředitelce i jejím kolegyním za možnost uskutečnit setkání právě na jejich škole. Těšíme se na další společné setkání!
Mnichovohradišťský odbor sociálních věcí již drahnou dobu usiluje o zřízení nízkoprahového zařízení pro děti a mládež (NZDM), které by sloužilo dětem ohroženým rizikovým chováním. V loňském roce souhlasilo město s finanční podporou této služby a vyčlenilo ze svého rozpočtu prostředky, které byly zčásti věnovány na analýzu potřebnosti NZDM v Mnichově Hradišti, kterou zpracovávala organizace Laxus, zčásti pak došlo k pilotnímu ověřování závěrů analýzy. V lednu tohoto roku proběhla prezentace výsledků analýzy, z níž vyplynula jednoznačná potřebnost NZDM v Mnichově Hradišti. I v letošním roce získala služba městské finance a došlo k zajištění alespoň terénní formy nízkoprahového zařízení pro děti a mládež organizací Semiramis. Každý pátek mezi 13. a 16. hodinou se tedy v ulicích Mnichova Hradiště můžete potkat s jejich sociálními pracovníky. V níže přiložených letácích se můžete dočíst bližší informace o této službě.