Aktuální informace
MAPí knihovnička hlásí nové přírůstky! Nově v ní naleznete knížky prvního či druhého čtení spolu s metodikami pro pedagogy i pro rodiče. U dětí podpoříte čtenářskou gramotnost a kritické myšlení, vzbudíte v nich zájem o čtený text i o samotný zážitek ze čtení pomocí rozmanitých otázek a úkolů – společné čtení i předčítání, předvídání dalšího děje, charakteristika postav, práce ve dvojicích i ve skupině, diskuse nad tématy apod. Těšit se můžete např. na Hloupežníky, Kočku Kačku, Lucku Luciperku atd. Zaběhněte si je vypůjčit do mnichovohradišťské knihovny!
Světoví Češi
I v novodobých dějinách naší země se objevuje celá řada velkých postav, na které můžeme být právem hrdi. Hlavně k nim se také obrací druhý díl oblíbené populárně-naučné publikace pro děti, ale i mnohé dospělé. Prostřednictvím textu a komiksových stripů líčí zajímavé, dobrodružné, dramatické a někdy i tragické osudy lidí, kteří se nebáli jít za svým snem – ať už jde o malíře, básníky, vědce, konstruktéry či mecenáše a politiky. Mezi dalšími 27 osobnostmi najdeme slavná jména jako Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Seifert, František Kupka, Václav Havel, Antonín Dvořák, Milada Horáková, ale i jména méně známá, avšak neméně významná – např. František Fajtl, Antonín Holý, Erich Roučka, Sidonie Nádherná či Jindřich Waldes.
Hloupežníci
Matyáš Pazdera má tatínka, který vyrábí z porouchaných věcí robotíky – malé roboty, kteří mají dělat různé věci, bohužel ani jeden z nich nefunguje.
Jednoho z robotíků Matyáš omylem rozšlápne. Zrovna toho, který má hlídat, aby nemluvil sprostě. Matyáš se bojí tatínkovi přiznat pravdu, a tak mu namluví, že za všechno může soused. A tu noc se v jeho pokoji zjeví Hloupežníci – tři hloupí pidikluci, kteří nedělají nic jiného, než že lžou, pomlouvají a vyvádějí zlomyslnosti. A podle jejich slov teď Matyáš patří k nim. Ta představa je děsivá, ale naštěstí v sobě má Matyáš mluvící světýlko, které mu pomůže všechno napravit.
Lucka Luciperka
Lucka je malá rošťačka. Každou chvíli vyvede nějakou lumpárnu. A tak se stane, že k nim nepřijde Mikuláš a Lucka nedostane vůbec nic kromě pár kousků uhlí. To by ale nebyla Lucka, aby něco nevymyslela.
Převlékne se za Luciperku, ze psa Čerta udělá Mikuláše a z kočky Andělíny anděla, a vydává se sama do večerních ulic, aby našla pravého světce s berlou a čepicí a zeptala se ho, proč za ní letos nepřišel. Jenomže kočka a pes jí za chvíli utečou a Lucka dostane strach. Naštěstí se najednou vedle ní objeví Mikuláš a pomůže jí všechno dát do pořádku.
Já se nechtěl stěhovat!
Malý Martin se s rodiči o prázdninách po první třídě přestěhoval do velkého města a musel nastoupit do nové školy. Všechno je tu cizí, spolužáci se na něj dívají skrz prsty, a tak je mu jasné, že udělat si nové kamarády nebude jen tak. To ale není to nejhorší. Kvůli tomu, že je nováček, trochu nesmělý a navíc z malého města, se brzy stává obětí šikany svého spolužáka, který na svou stranu přetáhne i pár dalších. Dokáže se Martin této nespravedlivosti postavit sám?
Danda má hlad
Sedmiletý Otík by si moc přál nějakého domácího mazlíčka, ale rodiče o tom nechtějí ani slyšet. Až prateta Vilemína mu k narozeninám přinese masožravou kytku jménem Danda. Otík se o ni začne starat jako o zvířátko, kytka roste a začíná být stále žravější a vybíravější. Z toho pak plynou všelijaké patálie. Situace začíná být nesnesitelná, a tak se kytka stěhuje do školy, kde se o ni začne starat školník a Danda prokáže i mnohé služby. Knížka uznávané a úspěšné české autorky je přímo šitá na míru začínajícím čtenářům, protože obsahuje jednoduché, krátké věty jako ze slabikáře, které nicméně nijak neubírají příběhu na čtivosti a vtipnosti.
Vědí draci o legraci?
Veselá moderní pohádka od známé české autorky o neohrožené princezně, která vidí svět kolem sebe, jaký je, a při rozhodování se neřídí strachem a předsudky, ale svým zdravým rozumem. A tak když se do království přistěhuje nešťastný osamělý drak, nepropadá panice jako ostatní obyvatelé, ale snaží se přijít na to, jak mu v jeho situaci pomoci. Knížka je vhodná pro nácvik genetické metody prvního čtení, neboť je vysázená velkými písmeny.
Kočka Kačka
Veselé příhody kočky Kačky, která zažívá všední i nevšední dobrodružství se svou rodinou Kukačkových i se zvířecími kamarády ze sousedství. V první části knihy nás Kačka seznamuje s rodinou, do níž kromě táty, mámy a dvou dětí patří i papoušek jménem Kordula, ve druhé části sní Kačka o tom stát se herečkou, a skutečně nakonec zazáří v televizní reklamě na kočičí granule. Kniha uznávané české autorky, vyprávěná vtipným a srozumitelným jazykem, je ideální pro děti, které už jsou schopné číst jednodušší texty bez pomoci.
Les ve škole je dlouhodobý mezinárodní program, který motivuje učitele, aby se svými žáky chodili ve výuce ven a umožnili jim učit se „o lese v lese“ a který v ČR koordinuje vzdělávací centrum TEREZA.
V programu Les ve škole jeho nositelé chtějí, aby děti považovaly les za bezpečné a zajímavé místo,
které je plné podnětů a které mohou zkoumat všemi smysly. Poznávají tak na vlastní kůži stromy, byliny, houby, živočichy našeho nejrozšířenějšího ekosystému a jejich vzájemnou propojenost. Dívají se na les také jako na místo s vlastní historií. Ze svých zkušeností pak mohou samy vyhodnotit, co je dobré pro les dělat.
Aby se tohle všechno mohlo stát, snaží se lektoři k učení v lese pedagogy motivovat a usnadnit jim kousek cesty.
Připravují pro ně metodiky v souladu s RVP v duchu aktivního učení přímo šité na míru každému ročníku základní školy.
Řekli o Lese ve škole:
„Děti reagovaly po celou dobu báječně, vše je velmi zajímalo, ve třídě byla jiná atmosféra, než jindy. Pracovaly se zájmem a nadšením.“ Alena Kučerová, ZŠ Most
Chcete se dozvědět, jak začít s formativním hodnocením? Přijďte si poslechnout postřehy manželů Kašparových (ředitele a učitelky na mladoboleslavských základních školách), kteří se snaží o formativní hodnocení svých žáků. Odpolední sdílení o přínosech FH, nárocích na učitele, souvislosti s klimatem třídy či školy atd. se odehraje ve farní zahradě v Mnichově Hradišti (ul. 1. máje 232).
Na akci je nutné se přihlásit ZDE.
V rámci aktivit pracovní skupiny pro rozvoj schopností žáků participovat na dění ve škole a v komunitě a rozvoj regionálního vzdělávání a PS podporující dobré klima… se v úterý 27. dubna 2021 uskutečnil odpolední výjezd do Muzea Českého ráje v Turnově.
V muzeu se skupiny ujala paní Krasová, která programy s další kolegyní pro muzeum vytváří. V úvodní informaci o Kamenářském domě, před nímž program pro skupinu začal, se paní Krausová věnovala informaci o dané stavbě i o tom, co v rámci vzdělávání poskytují školám a rodinám. V posledních letech je o programy velký zájem, především je využívá 1. stupeň ZŠ a často i ze vzdálenějšího okolí (až 7000 žáků za rok).
V hlavní budově se přítomní dozvěděli, že nabídku pro školy tvoří dílny a animační programy. Ke dvěma stálým expozicím existují vzdělávací programy. Dílny se pořádají i o víkendu či o různých akcích, nejen v Turnově, ale i na Dlaskově statku.
Nejprve si přítomní prošli Stezku kamene, kterou využívají školy i rodiny (především 1.–6. třída, po prohlídce Stezky kamene většinou následuje dílna, např. výroba určitého šperku).
V následujících letech mají být stálé expozice rekonstruovány, dojde tedy i k obměně vzdělávacích programů.
Muzeum připravuje programy i ke krátkodobým výstavám. Většinou připravují program poté, co je výstava dokončena a připravena. Lektorky vycházejí ze své vlastní aprobace (v současnosti výtvarná výchova), nyní se dvě kolegyně dělí o jeden pracovní úvazek.
Druhá expozice, kterou si účastníci prohlédli, se věnovala horolezectví. U vstupu získají zájemci sadu materiálů (samohracího průvodce) a tašku s pomůckami (gumou, nůžkami, ořezávátkem, fixou, lepidlem). Některé části z průvodce je třeba plnit přímo v muzeu, některé si lze vzít domů a dokončit později. S materiály s pomocí rodičů zvládnou pracovat již čtyřleté děti. Program se snaží zapojit všechny smysly (kromě chuti).
V poslední části návštěvy si účastníci dle vlastní chuti vyzkoušeli v kamenářském době dílnu zaměřenou na tvorbu škapulíře či šperku.
| Vzdělávací akce především pro učitele, dále pro školní psychology, metodiky prevence, rodiče a další zájemce se uskutečnila vzhledem k pandemii nemoci Covid-19 v on-line prostředí. Lektorkou série tří webinářů (proběhly v dubnu a v květnu 2021) byla Veronika Laufková z PedFa UK, která se formativním hodnocením (FH) dlouhodobě zabývá, je též spoluautorkou jedné z česky psaných publikací, jež se FH věnují.
1. webinář: téma: techniky zjišťování aktuálního stavu porozumění žáků. Na jeho začátku byla dána úvodní otázka: Jak vypadá výuka, při které se žáci úspěšně a s radostí učí? K vysvětlení rozdílu mezi sumativním a formativním hodnocením využila V. Laufková citát Roberta Stake: „Když kuchař ochutnává polévku, jedná se o formativní hodnocení, když host ochutnává polévku, jedná se o hodnocení sumativní.“ Po diskusi ve skupinách došlo k porovnání S a FH: Sumativní: na konci, hodnocení výsledku, adresátem je rodič, učitel, škola, vzdělávací politika, zhodnotí se, zda žáci danou věc vědí či ji rozumění, dochází k porovnávání žáků mezi sebou. Formativní: v průběhu učení, hodnocení procesu učení, adresátem je žák i učitel (aby žákovi pomohl), FH má pomoci žákovi identifikovat jeho vzdělávací potřeby a přizpůsobit jim výuku, sleduje pokroky žáka. FH bylo též připodobněno k cestě k cíli (má určitá záchytná místa/stanoviště. Cíl je pro všechny totožný, ale cesta vede odlišně…). Pro FH je stěžejní odpověď na otázka: Kam jdu? (cíle, kritéria hodnocení), Kde jsem? (kritéria, ZV, sebehodnocení, vrstevnické hodnocení), Jak se dostanu k cíli (viz předchozí otázka). Zmíněny byly i metody FH: Cíle, kritéria, sebehodnocení, vrstevnické hodnocení a vše rámující respektující komunikace, bez které není FH. Po zbytek prvního webináře se účastníci věnovali tomu, jak zjistit, nakolik aktuálně žáci rozumí tomu, co se učí (aktuální stav porozumění žáků). Jedna z podstatných věcí bylo přemýšlení nad tím, jak neefektivní je hlášení se. Proto je třeba hledat jiné cesty, jak žáky vyvolávat a dávat jim prostor k promluvě: např. losovátka, hromadné hlasovací systémy (palec nahoru/dolů, červená a zelená karta (dobře/špatně), možnosti hlasování při distanční výuce (různé palce apod.), technika ABCD (4 možnosti, čtyři rohy, varianta v Mentimeter či s QR kódy Plickers), odpověďové kartičky (Y/I, ano/ne, +/-), mazací tabulky. V krátkém videu ukázala lektorka použití metod semafor a užitečné Ne. V praxi je možné využít 3 klasické barvy, či zkusit 4 (bílá: pracuji, červená: nevím si rady, žlutá: spíše rozumím, zelená: mám hotovo, rozumím). Obdobou barevných kartiček jsou barevné kelímky. Užitečné Ne pracovalo se situací, kdy učitelka upozorňovala anonymně žáky na chyby, které se vyskytly u druhých – dítě chápe, že je užitečné si říci, kde se chyba objevila. Vhodné je též využití C3B4ME (před přivoláním učitele se žák zeptá na radu min. 3 spolužáků, teprve poté kontaktuje učitele). Technika PIN zase umožňuje žákovské učení: Poptávám (nevím si s něčím rady), Inspiruji (dávám náměty na činnosti, které mě bavily, zvládl jsem je), Nabízím téma (mohu něco vysvětlit). Tříbarevný test nabízí možnost zlepšení se dítěte vlastní prací (modrou tužkou píši své první odpovědi na otázky, zelenou to, co jsem se dozvěděl od členů skupiny, černou informace z poznámek, odborných zdrojů…). Postupně se tedy dítě dobere správných odpovědí bez pomoci učitele, jen svojí aktivitou. Závěrečná reflexe se věnovala tomu, které techniky chtějí účastníci vyzkoušet, v jaký výsledek doufají a jak poznají, že se jim ve třídě daří danou techniku rozvíjet.
2. webinář: cíle a komunikace ve FH Po úvodním zjišťování technik, které si účastníci vyzkoušeli, se přihlášení věnovali přemýšlení nad otázkami: Podle čeho učitel hodnotí? Jak se žák při hodnocení/po jeho obdržení cítí? Jaký dopad hodnocení má na osobnost žáka a jeho učení? Při práci v pracovních skupinách si odpovídali na tyto otázky vztažené ke třem příkladům hodnocení. Výsledky práce skupin byly využity pro vystižení podstaty hodnocení: a) normativního (porovnání výkonu žáka s ostatními ve třídě, Gaussova křivka); b) kriteriálního (výkon žáka ve vztahu ke kritériu/ím, měření absolutního výkonu vzhledem ke splnění stanovených cílů); c) hodnocení dle individuální vztahové normy (posouzení práce vzhledem k předešlému výkonu). V návaznosti na příklady hodnocení lektorka připomněla, že bez dobrého vztahu a klimatu se nedá příliš hodnotit tak, aby hodnocení vedlo ke zlepšení žáka, k tomu, aby se rozvíjel. Žák se může učit jen tehdy, je-li jeho vztah s učitelem dobrý (otevřenost, upřímnost, zájem o druhého, oboustranná prospěšnost, spokojenost, nezávislost – rozvíjím svoji individualitu). Praktickým cvičením k tématu bylo pexeso – spojování názvů typů komunikačních překážek a příkladů výroků z praxe (nálepkování, sarkasmus, přikazování, vyhrožování, vysmívání se, poučování, chválení, nefunkční rady, interpretování…). V respektující komunikaci tedy není místo pro: negativní hodnocení druhých, přehnaný důraz na chyby, negativní zmínky formou výčitek či prorokování, nadřazenost (přikazování, poučování).
Vhodné je naopak: Pasivní naslouchání – ticho Potvrzení příjmu – hm, rozumím, chápu Pootevření dveří – Chtěl bys mi o tom říci více? Aktivní naslouchání – parafrázování žákova sdělení V další části se přítomní věnovali plánování výuky pozpátku (backward design). Základem je kladení otázky: Co se žáci mají naučit? (ne Co se budou učti? Co budu učit já?). Je třeba tedy přemýšlet nad obsahem, rozsahem a uspořádáním učiva, plánovat výuku. Učitel by měl ovládat formulování SMART cíle (konkrétní – právě pro tuto skupinu/žáka, měřitelný (jak má vypadat výsledek), dosažitelný (vzhledem k žákovi), realistický, časově ohraničený, hodnotitelný, srozumitelný adresátovi. Přítomní si vyzkoušeli sami individuálně stanovit cíl, dále hledali (ne) vhodně formulované vzdělávací cíle, seznámili se s tím, jak pracovat při tvorbě cíle (1. kdo, 2. co udělá, 3. na čem to udělá: žák popíše průběh atentátu na R. Heydricha). Při formulaci cíle používáme tzv. aktivní slovesa, vyjádříme myšlenkovou operaci, k níž má dojít. Mezi nevhodná slovesa (příliš obecná) patří např: ví, chápe, zná, uvědomí si, rozumí. Při formulaci cílů se též pracuje s obtížností cíle (zapamatování: popíše, porozumění: identifikuje, analyzování: vysvětlí, použití: argumentuje). Vychází se zde z Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů v kognitivní rovině. Upravená taxonomie podle Marzana a Kendella (2007) pracuje s následujícími body: mechanické zapamatování, porozumění, analyzování, použití v reálném životě. Při dalším pohledu na vzdělávací obsah je vhodné přemýšlet nad tím, zda učivem jsou: informace, ustálené prostupy (algoritmus v matematice, postup, jak psát text) či psychomotorické postupy (technické kreslení, hra na klavír, skok do dálky). Ideální je propojení dimenze kognitivních procesů (zapamatování, pochopení, analyzování, použití) a dimenze poznatků (informace, ustálené postupy, psychomotorické postupy). Práce s cíli a důkazy o učení byly prakticky ukázány na videu z MŠ (účastníci si po zhlédnutí videa individuálně formulovali cíle, důkazy o učení i možnosti ověření dosažení cílů). Při závěrečné části zazněly tyto úkoly: Vyjádřete počtem prstů správnou odpověď, Dejte svoji značku ke zdroji, ze kterého jste se dozvěděli nejvíce. Při shrnutí práce s cíli znovu zaznělo, že cíle: poskytují orientační body pro učení, umožňují nastavit úroveň – zónu nejbližšího rozvoje, umožňují soustředit se na podstatné učivo, zkvalitňují hodnocení, umožňují rozmyšleně používat velké množství metod a forem práce. V další části se přítomní zabývali tím, jak s cíli pracovat. Dobré je, když je má např. dítě nalepené v sešitě, samo si vyhodnotí, zda již jich dosáhlo. Některé školy/učitelé využívají týdenní plány (co nás čeká za témata, s čím budeme pracovat, které úkoly jsou pro nás připraveny v učebnici…). S tím souvisí i týdenní sebehodnocení – nakolik se práce povedla, jak to vnímají rodiče, jaký je můj další záměr, hodnocení učitele. Další variantou je rozpracování cílů v tematickém plánu (nejen názvy kapitol, ale formulované cíle). Vhodné je vyzkoušet i to, že žáci sami navrhují otázky/úkoly do textu včetně správných odpovědí. Důležitými otázkami je, zda: Cíle explicitně uvést na začátku, či k nim nechat děti dojít? Stanovovat cíle pro všechny, nebo individuálně? Kdy nechávat děti, aby si cíle stanovovaly samy? Proč se děti mají na stanovování cílů podílet?
3. webinář: kritéria, sebehodnocení, vrstevnické hodnocení, propustky. V první části se přítomní věnovali odvozováním kritérií hodnocení (ideálně s žáky, vycházíme ze stanovených cílů). Vhodným krokem je pracovat s příklady prací, ukázek na kvalitativně odlišné úrovni a s žáky dané úrovně analyzovat. Účastníci ve skupinách na základě zhlédnutí videa navrhovali kritéria pro prezentaci v powerpointu (vhodná kritéria, seřazení dle důležitosti, přiražení procent jednotlivým kritériím dle důležitosti). Společně se pak věnovali ukázkám různých příkladů kritérií: Checklist – hodnocení na škole. Holistická sada kritérií – popis dané úrovně. Sada kritérií – popis různých úrovní, kritérium + deskriptor (podobné u státní maturity, výborně, dobře, špatně, 1, 2, 3 body). Skupina se dále věnovala tvorbě sady kritérií: stanovit je před prací žáků, psát jazykem žáků, mít je před sebou, mít jich přiměřený počet, dle vývoje je upravovat. Dobrou možností je tvořit přímo před žáky či ideálně žáky do tvorby zapojit. K čemu jsou kritéria dobrá? Konkretizují výkon žáka, pomáhají hledat silné stránky výkonu, motivují žáka (žák se soustředí na svůj výkon, neporovnává se s kolegou), žák je součástí procesu učení i hodnocení, zmírňují subjektivitu hodnocení. V další části si účastníci vyzkoušeli tvorbu zpětné vazby: formulovali ji kolegovi z úvodního videa. Práce probíhala formou tříbarevného testu: 1. vlastní myšlenky modrou barvou, 2. sdílení ve dvojici, úprava vlastního textu na základě diskuse zelenou barvou, 3. teorie od lektorky: Jak poskytovat verbální zpětnou vazbu a) oslovit žáka, b) co se povedlo (2. sg., dařilo se ti, povedlo se ti, dokázal jsi…), c) formulovat doporučení otázkou (Co by pomohlo tomu, abys…, formulovat doporučení 1. pl. či 3. pl. – Mohli bychom se společně zaměřit na…), d) formulovat závěrečné povzbuzení. Čemu se vyhnout? Vágním formulacím, porovnání se spolužáky, příslovcím: vždycky, nikdy, pokaždé, zase…, nevěštit, co žák myslel, nehodnotit osobnost (šikula, lajdák…). ZV by měla sdělit, kde se žák nachází, a naznačit, co má dělat, aby se něčemu naučil a dosáhl cíle. Z výzkumů vyplývá, že povzbuzování k většímu úsilí (projevení vysokých očekávání) má velmi efektivní dopad. Tématu se věnuje např. Carol Dweck (Nastavení mysli), která rozlišuje růstové a fixní nastavení mysli, zdůrazňuje, že se vyplatí ocenit snahu, pokrok, vytrvalost. Vhodné je použití spojení „ještě nezvládli/zatím nezvládli“ (dává se tím prostor pro zlepšení). Na základě těchto zjištění se účastníci černou barvou snažili ještě upravit svoji zpětnou vazbu kolegovi. V další části se webinář věnoval sebehodnocení. Začít můžeme jednoduchou otázkou: S jakým úsilím jste dnes pracovali? (naznačit pohybem: palce, ruky, celý tělem, škála, použít lze i grafické symboly: emotikony, sluníčko/mráček…). Použít lze i různé písemné varianty pracující se škálou. Hodnotící list může obsahovat prostor pro sebehodnocení, hodnocení vrstevnické i hodnocení učitele. Variantou je např. obrázek se schodištěm – dítě si nakreslí, kde se vidí, tečkou označí učitel místo, kde ho vidí on, následuje prostor pro diskusi (proč se asi pohled liší, čím je to dáno…). Variantou jsou i nedokončené věty (Mohl jsem se naučit více, kdybych…, Překvapilo mě…, Obzvláště mě zaujalo…, Nejsem si jistý…). Použít lze i tzv. tiché signály (poklepání na hrudi – souhlas, otáčení dlaně – nesouhlas, ruka u ucha – neslyším…) či otevřené otázky (Co se ti podařilo? V čem ses zlepšil? Kdo nebo co se ti povedlo? Jakou pomoc budeš potřebovat?), erbu (Moje současné studijní úspěchy, Věci, na kterých bych měl pracovat, Moje přání pro příště, Moje přání do dalšího roku, Motto, které mě nyní vystihuje, Jak si myslím, že mě vidí druzí), dopis sobě. Sebehodnocení může mít z hlediska časového i formu měsíčního hodnocení (prostor je tu opět pro učitele i rodiče) či pololetního, celoročního. Dalším zastavením byly metakognitivní strategie, které se zabývají otázkami: Co je cílem mého učení? Co mi pomáhá něco naučit? Co mi není jasné? Jaké další informace potřebujete získat? Podstatné jsou i složka seberegulace: 1. Motivace (Jakou mám motivaci se tomu naučit?) 2. Emoční odezva (Jaké pocity to ve mně vyvolává?) 3. Vnímání vlastní zdatnosti (Jaké mám šance uspět? 4. Osobní významnost (Jak je to pro mě osobně důležité?) V předposlední části se účastníci věnovali vrstevnickému hodnocení. Jednou z variant je poskytnutí ZV na lístečku (z jedné strany oceněné, z druhé strany otázka/návrh na zlepšení). Vrstevnické hodnocení je vhodné nacvičovat na anonymních pracích. Pro začátek se nabízí použití tzv. startérů (věty s úvodními formulacemi) či techniku dvě hvězdičky a přání. Hodnocení je celkově časově náročné, proto lektorka doporučuje tzv. čtyřčtvrtinové hodnocení (1/4 detailně okomentovat, ¼ nechat vrstevnickému hodnocení, ¼ nechat sebehodnocení, ¼ vynechat zcela). Není třeba hodnotit vše. V závěru došlo na téma propustek na konci hodiny, které se mohou zaměřit na: cíl (napiš 3 informace, které jsi se naučil), proces učení (nerozuměl jsem…, zlepšil jsem se v…), vyučovací postup (Jak ti vyhovovalo tempo dnešní hodiny? Co bys na dnešní hodině změnil?). Příkladem je např. minutový lístek, reflexivní kartičky JOB, můj aha moment, výseč kruhu (rozdělení kruhu podle toho, jak se podílel na společné práci), otázky hodnocené emotikony, technika PMI (zelený lísteček: co mě zaujalo, žlutý: otázka, s kterou odcházím, oranžový: čemu jsem nerozuměla), 3-2-1 (3 poznatky, 2 informace, které zaujaly, 1 nezodpovězená otázka). Ideální je formu propustek variovat.
Při rekapitulování celého kurzu zaznělo, že pokud se mají žáci učit úspěšně a s radostí, je třeba, aby: Byla využita respektující komunikace. Byl jasně stanoven cíl a na něj vázána kritéria. Žáci byli zapojení do procesu učení i hodnocení. Průběžně zjišťovat porozumění žáků a hledat důkazy o učení. Zjišťovat provázanost cílů, metod a výstupů. Poskytovat všem ZV. |
Sepsala: Mgr. Iva Štrojsová
 |
|
|
|
Vzdělávací sekce Varianty Vás zve na úvodní webinář ke komiksové soutěži Bohouš a Dáša mění svět (19. května). Lektorka Petra Skalická Vám společně s výtvarnicí Klárou Smolíkovou představí, jak postupovat při tvorbě komiksu a jak se zapojit do letošního ročníku komiksové soutěže. Varianty v rámci webináře nabídnou i spolupráci s nakladatelstvím CREW, které by chtělo znát názor učitelů na připravované komiksové publikace. Za odměnu nabízí komiksové časopisy pro žáky školy. V případě zájmu kontaktujte Michaelu Pexovou: pexova@crew.cz.
Přihlášení na webinář ZDE.
Supervize pro asistenty pedagoga
Organizace Varianty nabízí další supervizní setkání s Alexandrou Petrů a Lucií Pivoňkovou určené pro asistentky a asistenty pedagoga, které proběhne 20. května od 16.30 do 18.00 a jste na něj srdečně zváni!
Přihlášení ZDE.
Supervizní setkání pro učitele – jak rozvíjet kompetence pro práci s dětmi se SVP
Organizace Varianty Vás zve na Supervizní setkání pro učitele, které proběhne online 27. května od 17.00 do 18.30. Společně s Alexandrou Petrů a Lucií Pivoňkovou budete mít možnost rozvíjet své kompetence pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami.
Přihlášení je možné ZDE.
Rodiče – nečekaní spojenci
Cíl je přece pro všechny stejný – pro rodiče i učitele – vzdělávat a vychovávat děti tak, aby byly schopné co nejlépe a samostatně žít v našem světě. Tak proč se to nedaří? Organizace Varianty Vám ve svém webináři nabízí ukázku toho, jak získat na svou stranu klíčového spoluhráče. Webinář Rodiče – nečekaní spojenci školy proběhne online 3. června a provede vás jím lektorka Lucie Pivoňková.
Přihlášení ZDE.
Podpůrné setkání pro AP – dítě s ADHD
Děti s ADHD přinášejí do pedagogického života řadu netypických situací, přinášejí i radostná překvapení a řadu otázek. Během webináře, který proběhne 7. června od 16.00 do 17.30, se můžete zamyslet nad tématem ADHD v pedagogické praxi. Webinář organizace Varianty se bude věnovat rozboru, hledání podpory a možných řešení kazuistik žáků s ADHD, sdílení zkušeností z každodenní praxe ve škole. Přihlášení ZDE.
|
Videohra DigiStories: Nela
Jeden svět přináší v rámci Týdnů mediálního vzdělávání 2021 novinku – výukovou hru k tématu kyberšikany. DigiStories: Nela je první audiovizuální lekce na portále www.jsns.cz, která vzdělává pomocí videohry.
Jeden svět na školách přináší v rámci Týdnů mediálního vzdělávání on-line debatu s českými novináři. Debata se uskuteční v úterý 18. května od 10:00 hodin. Čtyři odborníci z médií budou diskutovat o výzvách, kterým novináři i široká veřejnost aktuálně čelí. Na která konkrétní témata se můžete těšit?
- PRAVDA vs. LEŽ v médiích. Jak rozeznávat fakta od lživých tvrzení? Jak ověřovat informace?
- Dezinformace a jejich vliv na nás. Proč nevěřit dezinformacím? Jak se bránit jejich vlivu? Jak sebou nenechat manipulovat?
- Úloha učitelů a školy v boji s dezinformacemi. Co můžou udělat sami studenti? A jak ve škole mluvit o dezinformacích, aniž by do toho vyučující vnášeli svůj názor?
Pozvání diskutovat přijali:
- Martin Řezníček (moderátor hlavní zpravodajské relace České televize, bývalý zahraniční zpravodaj České televize v USA)
- Janek Rubeš (youtuber a reportér, je známý díky odhalení špinavých praktik pražských taxikářů, jeho videa pod značkou Honest Guide a Kluci z Prahy mají statisíce zhlédnutí),
- Lenka Kabrhelová (moderátorka zpravodajského podcastu Vinohradská 12, bývalá zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v Rusku a v USA)
- Jakub Kalenský (analytik think tanku Atlantic Council, specializuje se na odkrývání ruských dezinformací, bývalý novinář).
Debata je určená především středoškolským studentům, žákům 2. stupně ZŠ a jejich vyučujícím.
Původně na podzim plánované setkání s ředitelem Základní školy Partyzánská v České Lípě Karlem Minaříkem a jeho kolegyní Michaelou Novákovou, koordinátorkou pro inkluzi a výchovnou poradkyní, se uskutečnilo na začátku května v online prostředí. Charismatický, nápady oplývající pan ředitel okamžitě vtáhl účastníky setkání na téma Inspiromat společného vzdělávání do děje skupinovou prací, v níž byla možnost se zamyslet nad klady i zápory inkluze v českém školství. Ačkoliv je na mnoha školách pojem inkluze téměř „sprostým“ slovem, bylo překvapivé, že se přítomní učitelé shodli na převažujících kladech tohoto konceptu výuky, přičemž nad vším se klenul jednou účastnicí zmíněný „respekt k jinakosti“!
Formou podcastového rozhovoru pana ředitele s jeho kolegyní Michaelou Novákovou jsme pak měli možnost podrobněji nahlédnout pod pokličku práce koordinátorky pro inkluzi, která byla na škole zřízena zhruba před čtyřmi lety s vědomím toho, že má-li škola poskytovat kvalitní inkluzi, musí se jí někdo intenzivně věnovat. Koordinátorka inkluze je na škole k dispozici nejen žákům, ale i jejich rodičům a učitelům, pravidelně jim poskytuje konzultace, chodí na hospitace do hodin, spolupracuje s asistenty pedagoga a snaží se je začlenit do komplexu pedagogického sboru. Velmi důkladně jsme mohli poznat také práci samotného asistenta pedagoga, který není na ZŠ Partyzánská „osobním asistentem“ inkludovaného žáka, ale skutečným asistentem konkrétního pedagoga v dané třídě (takto by tomu ostatně mělo být všude, bohužel se tak většinově neděje). Učitel i asistent pedagoga si vedou záznamy týkající se inkludovaného žáka, které si na konci týdne při společné evaluaci vyhodnocují. Kromě toho koordinátorka inkluze dohlíží i na osobní rozvoj asistentů pedagoga, nastavuje jim vzdělávání, jehož obsah je následně sdílen v rámci školy.
Tento skvěle nastavený systém funguje díky řediteli, který si je vědom důležitosti inkluze a povědomí o tom šíří i ve svém pedagogickém sboru např. na výjezdních poradách na začátku školního roku či v průběhu celého školního roku při pravidelných hospitacích.
Inkluze se však netýká pouze dětí s poruchami řeči či chování, dyslektiků či dysgrafiků, dětí s poruchou autistického spektra atd., ale i dětí nadaných a mimořádně talentovaných. Jde o děti, které mají mimořádné intelektové předpoklady, zpravidla však nemají samé jedničky ani se v hodinách stále nehlásí, naopak hledají neobvyklá řešení zadaných úloh, nevyhovují jim zaběhnuté postupy – práce s nimi proto bývá složitější. Obvyklým stereotypem ve školách pak je nakládat těmto dětem více úkolů, ale tudy cesta nevede (předpoklad, že s inteligencí roste výkon, je mylný). Bohužel je typickým projevem a problémem těchto dětí nezájem, nuda, demotivace. Jak s touto skutečností nakládají na ZŠ Partyzánská? Systémem obohacujících hodin českého jazyka a matematiky, kdy se do malých skupinek sdružují ti „šikovní“, nominovaní třídními učiteli jednotlivých tříd. Žáci na těchto hodinách plní logické úlohy, mají též šanci navštěvovat vybrané předměty o ročník výš. V koncepci péče o nadané a mimořádně talentované děti je i vzdělávání a komunikace s rodiči.
Bylo obohacující vidět i slyšet, jak na ZŠ Partyzánská pedagogové „hoří, protože jedině tak mohou zapálit i ostatní“. Inspirující škola, inspirativní pan ředitel, skvěle pojatá a hlavně fungující inkluze s vědomím toho, že všem by mělo jít o kvalitní vzdělávací systém a vzdělanou společnost a rovný přístup všech dětí na vzdělávání!