MAP Mnichovohradišťsko již odpočítává poslední dny své činnosti. Na konci března ukončí tento rok a půl trvající projekt svou aktivitu – za tuto dobu pro učitele, neformální vzdělavatele a pro veřejnost uspořádal řadu přednášek, seminářů, interaktivních workshopů, čtenářských klubů, setkání s inspirací a výjezdů. Členové realizačního týmu se snažili ve své práci zmapovat činnost formálních i neformálních vzdělavatelů na Mnichovohradišťsku, a to vše za cílem vytvořit pro tento region strategické dokumenty pro rozvoj vzdělávání – prvním výstupem byl Strategický rámec pro rozvoj vzdělávání na Mnichovohradišťsku, druhým pak Akční plán rozvoje vzdělávání na Mnichovohradišťsku a roční akční plán. První zmíněný dokument je k dispozici na našem webu, druhé dva budou zanedlouho také.

Poslední akcí pro veřejnost učitelskou i neučitelskou pak bylo naše závěrečné setkání “MAP naposledy”, jež se uskutečnilo ve čtvrtek 22. března 2018. V průběhu odpoledne a podvečera měli možnost všichni zájemci okusit naší pohostinnosti, rozloučit se s některými přespolními “tvářemi” MAPu a pohovořit o stopách, které MAP svou aktivitou na tomto území snad zanechal. Děkujeme všem přítomným, že si našli cestu do Volnočasového centra, kde bylo opravdu živo. Možná i díky tomu, že došlo k propojení naší “rozlučky” se schůzkou indiánského kmene Osmaka Opo, kdy si děti pod vedením Zuzany Majdlochové měly možnost vytvořit půvabné Morany jako symbol doznívající zimy. Děkujeme za zpestření našeho programu zejména pro dětské návštěvníky. Asi největší dík pak míří za Helenou Kaluhovou ze ZŠ Bakov nad Jizerou, která dojala členy MAPu, ale i všechny ostatní svými pestrobarevnými a naprosto bezchybnými perníčky, jež pro tuto příležitost vytvořila jako poděkování za četné vzdělávací akce, jež pod hlavičkou MAPu absolvovala.

Zda bude MAP ve své aktivitě pokračovat, je momentálně v jednání. Rada města souhlasila s tím, že město Mnichovo Hradiště bude případný MAP II zastřešovat, za což děkujeme. V současné době se zahajují intenzivní práce jak na sepsání nového projektu, tak se řeší velmi aktuální problematika personálního obsazení a velikosti úvazků. O všem vás budeme informovat.

Na závěr jedno z hodnocení, jež shrnulo činnost celého projektu:

„Z mého pohledu bylo velmi přínosné (a pro mě nejcennější) vzájemné sdílení názorů, postřehů, aktivit na různých akcích – jak přímo v průběhu, tak i posléze (cestou domů, při kávě…). Těší mě navázání nových kontaktů, setkávání s podobně naladěnými a smýšlejícími lidmi. Skvělá byla i velká pestrost akcí, takže mohla oslovit jak širokou veřejnost, tak pedagogické pracovníky.“ 

Děkujeme.

Ve středu 21. března 2018 se ve Volnočasovém centru v Mnichově Hradišti sešlo 14 ředitelů základních a mateřských škol z Mnichova Hradiště a okolních obcí na semináři věnovaném školské legislativě. Lektor Mgr. Pavel Zeman účastníky seznámil s aktuálními změnami v legislativě, jmenovitě s novelou zákoníku práce, s novelou školského zákona a dalších právních předpisů. Dále se lektor věnoval pracovnímu právu, bezpečnosti  práce a ochraně osobních údajů (GDPR). Celodenní seminář byl velmi obsáhlý, informací bylo mnoho, přesto se lektor snažil přítomné nezahltit novými poznatky, přednášel srozumitelně, ke každé novele nebo předpisu uváděl konkrétní příklady z praxe mateřských i základních škol, ochotně a fundovaně odpovídal na dotazy přítomných. Ředitelé se díky semináři měli možnost zorientovat nejen v množství novinek, ale také se ujistit v tom, co již znali.

Činnost projektu MAP Mnichovohradišťsko se chýlí ke konci. Ve čtvrtek 15. března 2018 se uskutečnil poslední poslední seminář pro učitele a pro rodičovskou veřejnost s názvem Jak vypadá škola bez poražených, jehož vedení se ujala Mgr. Lucie Beranová, učitelka ZŠ Studentská. Lektorka vycházela z myšlenek psychoterapeuta Thomase Gordona a z jeho knihy Škola bez poražených, jejímž poselstvím je mj. i důležitost důvěrného vztahu a otevřené komunikace mezi dítětem a dospělým. Důvěrnost a otevřenost se prolínala též celým seminářem, kde byly zhruba z poloviny zastoupeny učitelky a z druhé poloviny rodiče (matky). Podtitul Gordonovy knihy zní Praktická příručka efektivní komunikace mezi učitelem a žákem – a právě vzájemná komunikace mezi učitelkami a rodiči byla po dobu semináře pro obě strany velmi obohacující, což také zaznělo v jejich závěrečné reflexi.

Jaká by tedy podle účastnic měla být “škola bez poražených”? Škola, kam se nebojí chodit dítě ani učitel, kam oba dříve zmínění chodí s radostí, škola, kde panuje partnerství, spolupráce, respekt, svoboda, tolerance, bezpečí a jejíž prostředí je podnětné a výuka přiměřeně náročná dle schopností žáků atd. Lektorka představila účastnicím kurz efektivního vyučování, jehož průkopníkem Thomas Gordon je, což je výuka, která přináší žákům více vědomostí a zároveň vede ke zralosti a působí na ně způsobem, který snižuje konfliktní chování ve třídě. Přiblížila též účastnicím metodu aktivního naslouchání, kdy dítěti dávám najevo zájem o to, co říká, a zároveň umím číst mezi řádky (co mi chce dítě tím, co říká, skutečně říct). V závěru zbořila mýtus “dobrého” učitele: učitel (ale i rodič) není nadčlověk, je to člověk z masa a kostí, který by neměl usilovat o dokonalost, ale měl by přijmout sebe samého takového, jaký je, a umět pracovat s chybou – jen tak může např. zamezit i syndromu vyhoření.

Děkujeme Lucii Beranové za podnětný a pohodový seminář, který v závěru všechny účastnice pozitivně zhodnotily – názory, jež v jeho průběhu zaznívaly, byly užitečné pro všechny strany. Rodičovská veřejnost měla možnost nahlédnout pod pokličku učitelskému povolání a učitelé měli naopak příležitost komunikovat s rodiči, k čemuž nebývá v běžném školním provozu mnoho šancí.

V přátelské atmosféře a komorní sestavě proběhl poslední únorový den (28. února 2018) seminář Pavly Soletky Krátké a Marie Snášelové Štorkové s názvem Jak vzniká kniha krok za krokem. Po úvodním představovacím kolečku účastníků následoval příběh lektorek o tom, co je dovedlo k jejich tvorbě a až ke vzniku nakladatelství. Jejich prvním společným dílem je kniha Pohrátky aneb cesta pavoučka Vincka, jež se dá využít i v mateřských či základních školách, možná i díky tomu, že je kniha inspirována ročním cyklem. Lektorky Pája a Mája předvedly, jak s knihou pracují ony – jeden z příběhů přečetly, další dokonce dramaticky ztvárnily za použití půvabných rekvizit – jejich divadelní výkon byl perfektní. Uvedly i další tipy na práci s knihou – např. možnost příběhy dovyprávět, vymyslet jiné zakončení…  V rámci semináře jsme se dozvěděli také to, jakým způsobem sehnaly finance na svůj projekt – financování pomocí crowdfundingu – a jaké profese se podílejí na vzniku knihy. Kromě Pohrátek v knižní podobě, v podobě Cd a pexesa, jež je opět možné zapojit do výuky, jsme se seznámili i s jejich dalším literárním počinem, a sice knihou Vincek, Vlk a Lucinka, pro změnu inspirovanou živly. Vyvrcholením celého semináře pak bylo vyjádření barev pohybem a výtvarná dílna, v níž jsme měli možnost vyzkoušet si techniku mokrého akvarelu a pastel. Děkujeme oběma lektorkám za velmi živý, interaktivní seminář a přejeme jim spoustu dalších tvořivých námětů. Na samotný závěr pak jedna z mnoha pozitivních zpětných vazeb: “Moc děkuji za možnost být alespoň chvilku součástí. Připomenula jsem si tvořivou dramatiku v pravé podobě. Přístup obou aktérek byl skvělý, věcný, ale zároveň přístupný širšímu spektru lidí a jejich vnímání. Bavila jsem se. Pája i Mája jsou nabité, energické, příjemné a přirozené osoby, které své nadšení pro práci nejen s dětmi “posílají” dále.”

Přednáška s dlouhým, leč všeříkajícím názvem Přátelské nekonkurenční prostředí jako cesta k efektivnímu učení proběhla ve čtvrtek 22. února ve Volnočasovém centru. Soňa Rýdl je lektorka Respektovat a být respektován, mediátorka a navíc pracuje v poděbradské škole Jedna Radost. Navíc velmi živelná dáma s odzbrojujícím úsměvem. V úvodu své přednášky zmínila základní principy respektujícího přístupu, který staví na lidských potřebách, mozkových pochodech a motivaci. Oněmi potřebami jsou kromě těch základních fyziologických mj. např. i potřeba bezpečí, autonomie, zodpovědnosti, úspěchu, učit se a poznávat atd. Pokud je některá z našich potřeb neuspokojena, vede to k naší frustraci a k touze po jejím naplnění (z toho důvodu např. děti zlobí). Proto je úkolem školy, ale i výchovy a rodičů vytvořit dětem bezpečné a smysluplné prostředí, kde budou naplňovány jejich potřeby, což povede mj. k radostnějšímu učení se novým věcem a motivovaným žákům. Přes tento obecnější úvod jsme došli až k hlavnímu tématu naší přednášky, a sice soutěžím a tomu, proč do procesu vzdělávání nepatří, kde jsou jejich nezpochybnitelná rizika a co místo nich. Dle lektorky není lidem soutěživost vrozená – toužíme po úspěchu, ale ten by měl být propojený s učením a poznáváním, nikoliv se stresem, jež pro mnohé soutěže představují. Během soutěží vnímáme ostatní jako soupeře, čímž dochází k narušení vztahů. Navíc během soutěží získávají děti návyk na vnější motivaci, a ohrožujeme tím tedy jejich motivaci vnitřní. Jak tedy postupovat? Ne soutěž, ale spolupráce je v procesu učení se a poznávání důležitá. U dětí též můžeme sledovat jejich osobní pokrok, sledovat vývoj jejich schopností a jejich zlepšování.

Další v pozvánce avizovaná témata, tedy slovní hodnocení a triády, byla z časových důvodů zmíněna pouze okrajově, což je škoda, ale i tak věříme, že ti, kteří se přednášky zúčastnili, odcházeli uspokojeni díky informacím, jichž se jim dostalo.

Quest neboli hledačka je hra podobná naší stopované nebo také vycházce po naučné stezce, ale mnohem zábavnější: veršovaný text a mapa provedou “hledače” po trase, která vede po zajímavých místech, sleduje příběh a končí nalezením pokladu. Hledačky mohou tvořit  a procházet děti i dospělí, skupiny i jednotlivci, školní třídy i rodiny.

Tvůrci první mnichovohradišťské hledačky se spolu sešli celkem třikrát – nejprve v pátek 9. 2. 2018, kdy vznikly skvělé “mapy vnímání místa” a kdy jsme promýšleli témata, kterým by se mohla budoucí hledačka věnovat. Nakonec jsme se shodli, že nejzajímavější  by mohl být průnik témat PÍSKOVEC, TAJEMNÁ MÍSTA MNICHOVA HRADIŠTĚ – POMNÍKY, SOCHY, POVĚSTI, a ČÍM SE DĚTI V MNICHOVĚ HRADIŠTI STRAŠILY.

Druhé setkání se pak uskutečnilo dva týdny poté, a to v sobotu 24. února. Krátce jsme si připomněli základní informace o hledačkách a prošli jsme si virtuální hledačku, abychom si ujasnili, co vlastně tvoříme.  Pak jsme se vydali ven a prošli jsme trasu budoucí mnichovohradišťské hledačky. Byla třeskutá zima a my jsme byli venku zhruba dvě hodiny: vše jsme si v klidu, prohlédli, nafotili a popsali a již se v nás začaly rodit hledačkové verše. Odpoledne jsme pak v teple ve Volnočasovém centru vymysleli tajenku a indicie a psali hledačkové básničky. Věřte nebo ne, šlo to samo!

V neděli 25. února jsme nalezli azyl v Klubu dětí a mládeže. Po noci, kdy každý z nás pracoval na tvorbě textů pro hledačku, jsme dali všechny výsledky naší práce dohromady, vymysleli jsme obsah krabice s pokladem, dohodli jsme se, jak bude vypadat mapa, a vymysleli jsme název hledačky. Doba, kdy jsme společně tvořili hledačku, byla nesmírně intenzivní, ale také zábavná – došlo k zajímavým poznáním a hlavně spolupráci místních i přespolních. Výsledkem je quest, jenž snad potěší ty, kteří se vydají na jeho trasu. V současné době se stále intenzivně pracuje na jeho dokončení a první “testeři” již zanedlouho odzkouší trasu a doladí případné nejasnosti. Rádi bychom, aby první mnichovohradišťská hledačka spatřila světlo světa na začátku května. Doufáme, že radost z její tvorby se v ní projeví a bude zábavná a přínosná pro ty, kteří se rozhodnou ji absolvovat.