Ve středu 7. června 2017 zavítala do Mateřské školy Mírová lektorka Stanislava Emmerlingová, která si pro zájemce připravila přednášku na téma „Proč dítě zlobí“.

Co je to vlastně zlobení? Kdy a proč dítě zlobí? Každá společnost to vnímá jinak, dokonce i v rodině má každý rodič jiný pohled na to, co je a co není zlobení. Dítě může zlobit, když se nudí, když se dožaduje pozornosti nebo když nemá stanovené žádné hranice. Abychom problematickým jevům v chování zamezili, měli bychom u dětí uspokojovat pět základních emocionálních potřeb: mít své místo na světě, pocit bezpečí, péče a výživa, potřeba podpory a potřeba být limitován. Pokud to rodiče nedokážou, mohou se projevit problémy v chování, ale i poruchy učení. Lektorka uváděla mnoho příkladů ze své praxe, neboť již 20 let vede poradnu pro děti s poruchami učení a chování.

Dále také vysvětlila, jak je dítě formováno svým okolím a jaký mají vliv na vývoj osobnosti jedince raná traumata. Zároveň rodiče uklidnila, že není potřeba se trápit, pokud naše výchova není dokonalá, každý dělá chyby. Je důležité mít na paměti, že pro své děti děláme to nejlepší, co umíme. Děti potřebují naši lásku – denně bychom měli s dětmi navazovat intenzivní fyzický kontakt, při komunikaci s nimi pak nezapomínejme na kontakt oční. Věnujte svému dítěti soustředěnou pozornost alespoň pět minut denně. Přijímejte své dítě bezpodmínečně takové, jaké je; zdržte se kritiky a urážek při jeho případném neúspěchu. Nezapomínejte také na to, že se děti učí nápodobou nás dospělých (nejvíce do 3 let). V neposlední řadě pak učte děti vnímat pozitivně svět kolem sebe a přijímat nedostatky. Budete-li se řídit výše zmíněnými doporučeními, zamezíte problematickému chování svých dětí.

Byl to příjemně strávený podvečer, paní Emmerlingovou si přišli poslechnout nejen rodiče, ale i některé paní učitelky. Podle ohlasů to bylo „zajímavé, přínosné“ nebo „poutavé, šťavnaté“, došlo i na „zajímavé příklady ze života i z praxe“.

Pozvánka Vyslání do prázdnin

Školní rok je skoro za námi, téměř dva měsíce klidu a odpočinku před námi; až odložíme největší únavu, bude možná čas a nálada na přemýšlení o věcech, na které není v každodenním spěchu a rutině školních dní prostor.

Rádi bychom Vás pozvali na poslední MAPí předprázdninové setkání s inspirací. K tomuto neformálnímu popovídání se sejdeme ve středu 21. června 2017 v 17 hodin na zahradě fary v Mnichově Hradišti (bude-li pršet, uchýlíme se na faru). Naším hostem bude Mgr. Jaromír Gottlieb, truhlář, učitel, muzejník, sbormistr a kapelník, který nám bude vyprávět tři své zkušenosti a zážitky, tři příběhy, které se týkají výchovy a vzdělávání a kterými nás “vyšle do prázdnin” s nadějí, že se nám zabydlí v paměti a vynoří se ve správné chvíli a pak nás budou trochu těšit a trochu zneklidňovat a přivedou nás k úvahám, které jsou důležité, ale do běžného dne se těžko prosazují. Prázdninový čas bude pro nás více než dříve časem oživení a proměny.

Zveme všechny, komu výchova a vzdělávání leží na srdci. Přihlašovat se není třeba. S otázkami či náměty se obracejte na Blaženu Huškovou, tel. 602 684 718, e-mail blahuska@seznam.cz. 

MAPí čtenářský klub se poprvé sešel 5. června 2017 vpodvečer ve Volnočasovém centru v Mnichově Hradišti. Slunné letní odpoledne, vůně pivoněk a perníčků a invence všech účastnic přispěly k příjemné atmosféře  prvního setkání. Na úvod jsme si vybíraly z citátů významných osobností na téma vzdělávání, které připravila Iva Dobiášová, a diskutovaly o nich. Vzájemný respekt učitelů a žáků, bezpečné a zdravé prostředí pro vzdělávání, sepětí školy se životem, individuální přístup k žákům  nebo nutnost naučit se rozhodovat nás přivedly k debatě nad  vlastními praktickými zkušenostmi.  Hlavní text, kterému jsme se věnovaly, jsme vybraly z knihy Carol Dweckové Nastavení mysli a týkal se projevů fixního a růstového nastavení mysli u učitelů. Dobrý učitel se trvale učí spolu s žáky a škola mu pro to nabízí dostatek příležitostí; učení  i učení se je tak vzrušující, zábavné, živé. Některé formulace v textu Carolyn Dweckové a otázky, které pro podnícení rozhovoru o textu připravila Iva, nás přivedly k diskusi o různých přístupech k výuce a o zodpovědnosti rodičů a vztahu školy a rodiny.   Na závěr jsme se domluvily, že příští setkání čtenářského klubu svoláme v druhé půlce září. Budeme se věnovat výňatkům z publikací, a to nejen odborných pedagogických, ale i z beletrie, jejíž autoři se často velmi živě vyjadřují k tématům výchovy a vzdělávání. Čtenářský klub je otevřen všem, komu právě výchova a vzdělávání leží na srdci.

V sobotu 3. června 2017 se v areálu Mnichovohradišťského sportovního klubu uskutečnil již třetí Dětský den. MAP Mnichovohradišťsko využil této příležitosti k tomu, aby prezentoval své vzdělávací aktivity, jež nabízí pro učitele, představitele neformálního vzdělávání, ale i širokou veřejnost. Děkujeme všem, kteří zavítali do našeho MAPího stánku, kde měly děti možnost projevit svého kreativního ducha při výrobě záložky do knihy, při návrhu nejkrásnějšího školního batohu či ti menší při vymalovávání obrázků se školní tematikou. Větší děti či jejich rodiče pak mohli přispět svými názory na to, co zajímavého/cenného/příjemného/obohacujícího jim škola přinesla či přináší, a naopak co obtížného/tíživého/nepříjemného/stresujícího jim dala nebo dává škola do života. A jaké byly některé jejich odpovědi?

+ “Kamarádi, škola v přírodě! / Ani ne tak škola jako spíše konkrétní učitel – láska ke knihám a k četbě jako takové. / Bavil mě tělocvik, učitel nás přivedl k házené. / Zážitky. / Nejzábavnější byla praxe.”

– Setkání se zlou či hloupou paní učitelku nebo pětku z diktátu.

Vzhledem k tomu, že jedno z pracovních setkání, která se v rámci MAP uskutečnila, se věnovalo i problematice dětských hřišť, měli možnost se návštěvníci  vyjádřit k tomu, jak by mělo vypadat ideální dětské hřiště a co by na něm určitě nemělo chybět. Mělo by tam být “krásně útulno pro děti”, skvělé by byly “přírodní prvky (vrbové bludiště, vrbové iglú…) a vodní prvky, trampolínky a prolézačky vhodné pro každého či kreativní prvky ve velkém měřítku (stavebnice, deskové hry)”. Děti, které ještě nevládnou písmem, dostaly možnost svá přání též nakreslit.

Tím ovšem výčet našich nabízených aktivit ani zdaleka nekončí: kdo zlobil, musel klečet na hrachu; kdo chtěl, mohl posedět ve staré dřevěné školní lavici a mohl si vyzkoušet též psaní perem namáčeným do kalamáře s inkoustem. Mnohé děti ocenily hod mokrou houbou na tabuli, k zábavným momentům pro naše malé návštěvníky patřilo také mazání tabule houbou, což je pro mnohé v době interaktivních tabulích stále větší a větší vzácností.

Ještě jednou vyjadřujeme díky za Vaši návštěvu a věříme, že se společně potkáme na některé z našich vzdělávacích aktivit, jež pro Vás připravujeme, či na podzimní akci Zažít Hradiště jinak, kde se budeme též prezentovat.

V úterý 30. května 2017 se na půdě Základní školy Studentská, konkrétně její budovy na Masarykově náměstí, uskutečnil čtyřhodinový seminář lektorky Kamily Bergmannové Čteme s nečtenáři. Velmi zdařilé vzdělávací akce se zúčastnily jednak učitelky z mateřské školy, jednak učitelky prvního stupně základní školy, nechyběla ani zástupkyně gymnázia či jeden rodič. Celý seminář se nesl ve velmi interaktivním duchu a vysloužil si četné pochvalné poznámky, např.: “Jsem velmi spokojena. Klidný, vyrovnaný, velmi erudovaný.” “Děkuji za opravdovou dílnu, ne suchou přednášku.” “Tento seminář jsem si užila – prožitek s teorií v pozadí.”

Již úvod samotného semináře byl velmi hravý: účastnice se rozdělily do tří skupinek, jež obdržely devět obrázkových karet – jejich úkolem bylo karty uspořádat v takovém pořadí, aby vznikl příběh, který pak skupinky zdramatizovaly. Co skupina, to jiný příběh! A věřte, že nechyběly humorné, ale i velmi dramatické okamžiky.

Zajímavým momentem semináře byl také “badatelský úkol” – zkuste si prostrčit jablko standardní velikosti kruhovým otvorem o průměru 5 cm, který byl uprostřed papírové čtvrtky! Byl to opravdu oříšek – někdo papír roztrhl, jiná z účastnic jablko snědla, další nakrájela na malé kousky. Poté jsme z názvu knihy Petra Horáčka “Nový domek pro myšku” odhadovaly, co bude asi obsahem tohoto příběhu. Následovalo řízené čtení s předvídáním a otázky doprovázené ilustracemi z této knihy, v závěru této aktivity došlo k porovnání s našimi úvodními odhady. Celá tato modelová lekce nás pak vedla k tomu, abychom s příběhem pracovaly už před samotným čtením, v průběhu četby i po jejím skončení.

Příjemným zpestřením semináře bylo též “malování básně”, kdy jsme výtvarně ztvárnily verše a to, co nám evokovaly. Vzhledem k tomu, že si každá z účastnic měla za úkol přinést nějakou svou rozečtenou či oblíbenou knihu a pak také dvě dětské knihy, s nimiž se nám dobře pracuje, došlo i na ně. Nejprve jsme při “kolečku se svou knížkou” představily každá tu svou a odůvodnily jsme její výběr, následně došlo na “burzu knih”, kdy každá ze své dětské knihy vybrala zajímavý úryvek, který okomentovala a poté nabídla ke komentáři i ostatním, čímž se ke každé knize sešlo několik komentářů.

Nejde o úplný výčet aktivit, s nimiž jsme se v průběhu semináře měly možnost seznámit, ale i tak je možné udělat si alespoň základní představu o tom, jak seminář probíhal. Všechny účastnice odešly se spoustou nových informací a nápadů pro práci s dětmi a navíc se jim dostalo i velmi zajímavé nabídky knih pro práci s jejich malými svěřenci, s nimiž díky tomu budou moci rozvíjet jejich četné dovednosti, jako např. předvídání, vyjasňování či shrnování.

Ve středu 17. května 2017 jsme se sešli na Základní škole Studentská na semináři o koučinku a mentoringu. Do Mnichova Hradiště za námi přijel lektor Mgr. Jiří Šmejkal, abychom se dozvěděli, jaký význam má koučink pro učitele, ale nejen pro ně, neboť se nám ve skupině sešli zástupci z řad rodičů, studentů a dalších profesí. Jiří Šmejkal nám v kostce představil základní principy koučinku. Kouč provází svěřenou osobu k cíli, nehodnotí, jejich vztah je rovnocenný. Koučování je hlavně schopnost vidět člověka v jeho možnostech. Kouč pomáhá najít cíl: Co vlastně chcete? Naslouchá a poctivě ověřuje, že nám rozumí. Kouč také pomáhá vymyslet, jaké cesty vedou k cíli. Pomůže nám uvědomit si, jaké máme možnosti. Ověřuje naši vnitřní motivaci: Co pro to můžeš udělat? Nebo: Co potřebuješ k tomu, abys udělal první krok? Kouč využívá otevřené otázky, poskytuje nekritickou zpětnou vazbu a také má pozitivní přístup, podporuje tak v člověku přirozené sebevědomí.

Zkusili jsme si pár cvičení ve dvojicích, měli jsme si uvědomit, jak důležité je souznění se svým protějškem, jakou roli hraje soustředění, schopnost koncentrace i trpělivost. Uvědomili jsme si, že v prostředí důvěry a bezpečí dochází k propojení snadněji.

Lektor se také krátce zmínil o mentoringu: mentor je profesně starší kolega, který umí předávat zkušenosti služebně mladšímu kolegovi. Mentor zná reálný stav a pravidla a pomáhá nováčkovi začlenit se. Mentor může radit.

Byla to zábava, všichni jsme si to užili a jen doufáme, že jsme přítomné paní učitelky motivovali k účasti na vzdělávacím programu “Učitel koučem”, který bychom jim, pokud by byl zájem, rádi v rámci projektu MAP Mnichovohradišťsko zprostředkovali.

Ještě jeden tip: lektor Jiří Šmejkal nám doporučil knihu Carol Dweckové “Nastavení mysli”. Tato kniha byla na semináři k nahlédnutí a je součástí projektové knihovničky MAP.