Ač v menší počtu, přece jen se ve středu 11. března 2020 (ještě před vyhlášením vládních omezení) sešla u pomyslného kulatého stolu skupinka osob, které se věnují práci s dětmi (většinou jako učitelky ve školách či jako pedagogové volného času). Po úvodním představení se rozjíždí kolečko témat spjatých s přechodem dětí z prvního na druhý stupeň či na víceleté gymnázium. Prvním bodem byl přechod dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. U tématu samostatnosti a schopnosti připravit si sám pomůcky byly zmíněny příklady ne zcela vhodných přístupů rodičů – místo toho, aby si pomůcky připravovaly samy děti, vykonávají za ně v dobré víře tuto činnost rodiče, čím jim ale berou jednu z možností, jak přebírat zodpovědnost samy za sebe.
Jednou z cest budoucích problémových situací se jeví nastavit si na první třídní schůzce dobře pravidla pro práci s dětmi i pro komunikaci s rodiči. Vysvětlit jim, co dítěti pomůže, co by učitel uvítal apod. Zároveň se předpokládá, že rodič sdělí škole ty informace, které mohou napomoci při rozvíjení potenciálu dítěte. Upozorněno bylo též na to, jak velká změna přechod na druhý stupeň je – střídání učitelů, změna učeben, potřeba připravit si na různé předměty různé pomůcky, zorientovat se často v nové budově, zvládnout dojíždění atd.
Při hledání opatření pro vytváření nových kolektivů se přítomní jednoznačně shodli důležitosti adaptačního kurzu. Iva Štrojsová se přimlouvá za nevýkonově zaměřený, nezaměňovaný za cykloturistický kurz, připravený tak , jak to doporučují dnes již hojně dostupné metodiky. Lenka Sosnovcová (GMH) hovořila o pojetí třídnických hodin na místním gymnáziu. I zde panovala shoda – je rozhodně potřeba mít třídnické hodiny pevně dané v rozvrhu, systematicky, ne nahodile či provizorně (i když je to myšleno sebelépe) je zakomponovat do chodu školy. Diskuse o třídnických hodinách znovu ukázala, o jak podstatné téma se jedná. Na nedávném setkání školních metodiků prevence se tématu též věnovala zvýšená pozornost – s totožným závěrem: třídnické hodiny jsou nástrojem pro tvorbu či stabilizaci kolektivu, jsou též velmi efektivní v oblasti primární prevence.
Tématem bylo i to, zda žáci a kolektiv skutečně začínají tzv. od nuly, jak začleňovat děti z malotřídek, děti dojíždějící apod. Stranou nezůstala ani otázka návyků a pravidel, která si děti přinášejí z prvního stupně. Jeden z proudů zde prosazoval potřebu budování pevnější disciplíny, omezení volného pohybu po třídě. Druhá část skupiny se spíše klonila k zvyšování samostatnosti, sebeobslužnosti žáků (toaleta, pití, vyhození odpadků do koše apod.).
Paní Biskupová (ZŠ Jivina) uvedla, že ne vždy zná první stupeň druhý stupeň, vhodné by tedy bylo např. navštívit malotřídku či naopak vidět hodinu např. češtiny a matematiky na druhém stupni. Též přidala velmi nosné téma – změna klasifikace na druhém stupni. Vzhledem k tomu, že čas vymezený kulatému stolu se již nachýlil, Iva Štrojsová navrhla, že by bylo vhodné se tématu věnovat na dalším kulatém stole zaměřeném na hodnocení. Za pozornost by pak jistě stálo i pohovořit o metodách a formách práce na prvním a druhém stupni. Ke kulatému stolu tedy ještě jistě zasedneme.
Sepsala: Iva Štrojsová