Se svatým Martinem sníh nepřišel. Svatomartinský podvečer ale přece jen něco přinesl. Byla to velká nadílka názorů a příspěvků k tématu Přechod dětí z mateřských škol na základní školy. Do mnichovohradišťské restaurace Amuse Bouche dorazila na 16:30 h skupina šestnácti lidí spjatých s výchovou a vzděláváním.
Kulatý stůl, který uspořádala a vedla Iva Štrojsová, vedoucí pracovní skupiny pro rovné příležitosti, v rámci níž se akce konala, otevřel mnoho otázek. Na některé z nich přítomní odpověď našly, jiné se zdají být hůře řešitelné.
Při úvodním představení a vysvětlení role, kterou přítomný zastává (výchovný poradce, metodik či učitel na prvním stupni, učitelka v MŠ, speciální pedagog, ředitelka malotřídky, představitel neziskového sektoru, rodič, …), byla nadnesena témata, jimž by se měl kulatý stůl věnovat.
První z nich, připravenost dětí a rodičů na přechod z MŠ na ZŠ, zůstalo hlavním tématem po celé dvě hodiny. Zároveň, tak jak je to běžné, ale rozhovory zasahovaly svojí podstatou i do dalších témat, která se onoho prvního týkala.
Řeč se nejprve stočila k tomu, že část rodičů se obává, zda by dítě již při příchodu do první třídy nemělo umět číst, psát, počítat, aby nezaostávalo v těchto dovednostech. Při debatě však bylo zdůrazněno, že důležité je si s dítětem v rámci domácího prostředí hrát, ne učit to, co má naučit škola. Hra je stěžejní, i při ní dítě rozvíjí své dovednosti potřebné následně při čtení apod. Jako pomůcka pro rodiče by mohla sloužit příručka s popisem her a aktivit pro děti a rodiče, která by mohla být volně stažitelná, případně na základě ní by mohla vzniknout drobná videa, nebo je možné rodiče už nyní vhodně navést na činnosti, které by bylo dobré s dítětem procvičovat.
MŠ a ZŠ uváděly, že již nyní pořádají nemálo akcí pro předškoláky a jejich rodiče. Naopak cítí, aby rodiče nebyli přehlceni. V návaznosti s tím se objevilo téma odkladů – jako stěžejní se jeví citlivě a erudovaně s rodiči o dítěti hovořit, vysvětlit, proč by mohl být odklad vhodným řešením pro dítě. V následující řeči o zápisech do první třídy a jejich průběhu zmiňovaly některé kolegyně až drzost dětí či nevychovanost, která někdy nastává (bez odezvy rodičů), či naopak nebezpečí přeceňování této situace (někteří rodiče si výsledkem u zápisu prý potvrzují vlastní prestiž).
Neméně důležitým bylo téma kontaktu rodičů se školou. Ti, kteří ve škole pracují, by neměli zapomínat na to, že rodič často (ne-li někteří vždy) vstupuje do školy s obavami, úzkostí, se vzpomínkami na vlastní školní léta, což nemusí být příjemné. Je dobré, když se učitel snaží o neformální uspořádání učebny, improvizovanou kavárnu, posezení ve školní jídelně s květinou na stole apod.
Velmi podstatné je nastavení partnerského rozhovoru, který je respektující, ne kázající či pouze poučující. Zároveň je tu ze strany školy nejen respekt k osobě rodiče, ale i k tomu, na kterých hodnotách a tradicích je rodina založena. Ne přezírání.
Na některých školách již nyní volí např. kruhové sezení, drobné občerstvení, náhled do dětských portfolií (aby rodiče viděli, jak jejich dítě tráví čas ve škole, v čem se rozvíjí) při rodičovských schůzkách. Na druhou stranu je však třeba zdůraznit, že při dvaceti devíti dětech ve škole se některé věci nerealizují příliš jednoduše. Tlak části rodičů je i na délku schůzky (pojďme k věci, ať můžeme brzy domů…).
Pro dobrý přechod na ZŠ jsou vhodné i neformální způsoby seznámení se se školou – např. Zažít Hradiště jinak apod. Jako samozřejmost vypadají návštěvy předškoláků v ZŠ. Je však důležité upozornit, že toto se děje ve chvíli, kdy má MŠ a ZŠ jednoho zřizovatele, ideálně mají budovy téměř vedle sebe. Pokud však dítě navštěvuje MŠ v jiné obci, než je jeho budoucí škola, o tyto zkušenosti přichází. Je dobré na to v první třídě myslet, uvědomit si, kolik dětí se např. zná z MŠ apod.
Přítomní upozornili i na další závažná témata, který je třeba věnovat pozornost:
- sociální a emoční nezralost některých dětí,
- vady řeči,
- problémy s hrubou a jemnou motorikou,
- velký stres při návratu dítěte z první třídy do MŠ,
- s tím spjaté navazující problémy ve vztahu se školními činnostmi.
Rodiče někdy v dobré víře a v zájmu svého dítěte zkouší zápis na více školách, doufají, že některá ze škol dítě přijme a nenavrhne odklad. Je velmi důležité zvážit, zda není vhodné dítěti ještě jeden rok v MŠ či přípravné třídě dopřát, nechat ho často hned v několika oblastech dozrát.
Zmíněn byl též vliv známek na práci dětí ve škole. V diskusi zazněly i hlasy vyslovující se pro minimálně první ročník bez známkování. Dítě je tak, jak vyplynulo ze zkušeností minimálně dvou přítomných osob, motivovanější. Možná by situaci pomohlo, pokud by základní školy přijaly za své, že alespoň v prvním pololetí je u dětí důležitější rozvíjet tzv. měkké dovednosti (komunikace, poznávání se, soužití) než tvrdé (číst, psát, počítat…). I když diktát společnosti často hovoří jinak.
Tématem byl i příchod dítěte z alternativní MŠ (waldorf, montessori…) do běžné ZŠ, náročnost situace pro dítě, učitele i rodiče.
V souvislosti s tím vznikla myšlenka na schůzku učitelek prvního stupně a MŠ – vyjasnit si, jak MŠ předškoláky (děti) připravují, co by přivítaly ZŠ (co by rády považovaly za standard), společně se vidět, poznat. Některé MŠ a ZŠ spolu spolupracují velmi těsně, jiné jsou společnému dialogu vzdálenější.
Dalším bodem k zamyšlení je i dojíždějící dítě – změna režimu jeho života je podstatnější než u nedojíždějících, míra samostatnosti, ostych až strach z novinek v životě prvňáčka, fungování družiny, možnost spojů… Přítomní hovořili i o sociální připravenosti dítěte, což se dá řešit v rámci práce v MŠ či předškoliček.
V souvislosti s nedostatkem logopedů v ORP byla zmíněna aktivita předcházející Komise pro výchovu a vzdělávání v MH. Logopedka byla zajištěna, pracovníci městského úřadu však již rozjednanou aktivitu nedokončili. Zástupkyně Náruče zde zdůraznily, že aktivity pro dobrý rozvoj řeči jsou spjaty s činnostmi od raného dětství – rytmizace, básničky, říkanky apod. Je dobré na to myslet ještě dříve, než dítě do MŠ nastoupí.
Problémem stále zůstávají dlouhé čekací doby v PPP MB. Otázku společného psychologa pro MH řešila Komise pro výchovu a vzdělávání již cca před třemi lety též. Rada města MH však téma vzhledem k nečinnosti nepovažovala za stěžejní. Navrženým opatřením je pořádání setkání pro výchovné poradce apod., kteří mohou následně v rámci své práce s žáky/dětmi pracovat.
Tématem, kterému jsme se nestačili věnovat, byla příprava plánů na základě doporučení z PPP, následná komunikace s rodiči, negativní vztah dítěte vůči škole již od nástupu do školy. Krátce jsme se věnovali dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami (navštívit s rodiči před nástupem na ZŠ budovu, seznámit se s učiteli, vytvořit podmínky…). Důležitou se zde jeví iniciativa rodičů.
Společným jmenovatelem řešení jsou:
- partnerská komunikace rodič – učitel,
- vzájemný respekt rodič – učitel,
- vyjasnění si situace (ideálně již před nástupem dítěte do školy),
- vzájemná komunikace již před docházkou do školy (především u dětí se SVP),
- komunikace a vzájemná spolupráce MŠ – ZŠ (především těch, které nemají společného zřizovatele, u nich toto totiž většinou funguje).
Důležitá je tedy angažovanost všech aktérů:
- rodina (rodiče, dítě, širší rodina),
- mateřská škola,
- základní škola.
Zároveň je však stěžejní respektování hranic školy a rodiny, vzájemné nastavení pravidel chování a soužití.
K tématům se MAP vrátí ještě v rámci dalších kulatých stolů, akcí navazujících na zmíněná témata i práce v pracovní skupině pro rovné příležitosti.
Sepsala: Iva Štrojsová
Záznam_PS pro rovné příležitosti_11.11.2019