Uspořádání praktického workshopu Přírodní zahrada aneb Jak tvořit živou učebnici pro děti a žáky (17. září 2019 v ZŠ a MŠ Klášter) bylo logickým vyústěním setkání členů pracovní skupiny pro participaci žáků a místně zakotvené učení. Workshop lektorovala Adéla Hrubá z podhůří Orlických hor, která je sama majitelkou ukázkové permakulturní zahrady Na Kopci. V úvodu se účastnice dozvěděly o její cestě k permakulturní zahradě i lektorování a pomoci mateřským a základním školám při zakládání přírodních zahrad. Spolupracuje též s obecně prospěšnou společností Gengel, která usiluje o uchování starých, krajových, rodinných a podobných odrůd jako našeho společného kulturního dědictví a jež má i projekt Staré odrůdy do škol, v jehož rámci spolupracuje s čtyřiceti různými základními a mateřskými školami, jež mezi sebou vzájemně komunikují a vyměňují si i semena rostlin. Zmínila též projekt Děti v permakultuře, na jehož webových stránkách je možné nalézt cenné materiály (i v češtině) k permakultuře.
Následovalo velmi živé a zajímavé seznamovací kolečko účastnic a seznámení se s osnovou workshopu, během něhož jsme měly získat odpovědi na otázky PROČ, CO, JAK, S KÝM a ZA CO. Proč přírodní zahrada? Protože děti tráví venku stále méně a méně času, konkrétní data k této problematice přináší např. Petr Daniš z Hnutí Tereza ve své knize Děti venku v přírodě: ohrožený druh?; zajímavé informace a příklady dobré praxe naleznete na webech Učíme se venku a Jděte ven. Právě škola by kromě “akademických dat” měla dětem zprostředkovat i různé zážitky, sociální dovednosti, možnost pobytu v přírodě a volné svobodné hry. Padlo i jméno docenta Jana Činčery z Masarykovy univerzity v Brně (Katedra environmentálních studií, Fakulta sociálních studií), který se zabývá evaluacemi výukových programů, z nichž vyplývají čtyři podstatné body: 1) na školní zahradě by mělo být víc “džungle” (zákoutí, pestrost); 2) děti se můžou podílet na rozhodování o tom, co na zahradě bude (děti se učí na procesu budování); 3) děti používají zahradu jak ve výuce, tak ve volném čase; 4) škola řeší reálný problém komunity.
Úvodní aktivita s hracími kartami ekocentra Cassiopeia
Při plánování přírodní zahrady se osvědčilo zapojit všechny zainteresované (učitele, vychovatele, kuchařky, děti, rodiče…), rozdělit si zahradu na zóny (zóna přehledná, zóna na experimenty, zóna herní, zóna relaxační, zóna divoká) i udělat na stávající zahradě třeba jen drobnou změnu, tu si vyzkoušet, a pokud se osvědčí, rozšířit ji i na další místa na zahradě. Vše v přírodní zahradě by mělo být víceúčelové (větrolam, bludičště, pestré druhy keřů s využitím plodů na jídlo, do výchov, zároveň jako herní prvek…). Přírodní zahrada by také měla být dlouhodobě motivační, měla by být neustále živá, její herní prvky v čase proměnlivé. Ideální také je, pokud by zvládla přilákat i nějaké živočichy, které by děti mohly sledovat.
Jak tedy naplánovat a zrealizovat školní přírodní zahradu? Důležité jsou tyto fáze:
- snění,
- pozorování,
- analýza,
- design,
- realizace,
- údržba,
- evaluace,
- vyladění (vylepšení).
Mimochodem maximum času by mělo být věnováno pozorování a analýze, zhruba 80 procent času (20 procent pak ůlánování a realizaci). Důležitá je též OSLAVA po určité fázi přípravy přírodní zahrady. Konkrétním příkladem realizované přírodní zahrady se stala MŠ Podbřezí, kde na podzim jednoho roku založili vyvýšený záhon, na jaře následujícího roku zasadili strom a na podzim téhož roku ještě zasadili jedlé keře a trvalky. Vše vybudováno z místních zdrojů, s místními lidmi.
V druhém bloku jsme se přesunuli z budovy školy na zahradu MŠ Klášter, kde jsme se nejprve velmi netradiční formou seznámily s prostorem samotné zahrady. Poté následovaly tři zajímavé aktivity, které mohou pomoci při plánování zahrady (Malé srdce / Velké srdce – užitečné pro zjištění, která místa na zahradě mají děti nejraději, kde tráví nejvíce času nebo kde se cítí nejlépe x místa, kde se necítí dobře, která potřebují nějakou péči), ale i dětem při uvědomování si zákonitostí přírody (Chyť paprsek – sluneční svit versus např. teplomilné bylinky nebo kompost, stromy atd.) či fungoání zahrady jako systému, ve kterém není třeba užívat chemických postřiků, abychom ji udržely zdravou (Zahradní pomocníci – hra na mrkve, háďátka a aksamitníky).
Pětihodinový workshop měl spád, lektorka tématem doslova žila, což ocenily všechny účastnice svou pozitivní zpětnou vazbou. Po celou dobu bylo možné “vzájemné (nenucené) sdílení, lektorka vytvářela podmínky pro navazování kontaktů, rozhovorů…” a hlavně si všechny účastnice z řad učitelek, ale i rodičů odnesly praktické návody na to, jak přírodní zahradu založit.