Celodenní možnost poznání pražské ZŠ Na Beránku, respektive jejich Montessori programu, se naskytla ve čtvrtek 9. května 2019. Pravda, odjezd v 6 hodin ráno z Mnichova byl krušný, ale bylo to tak akorát, abychom se před osmou hodinou spolu s dalšími stovkami dětí ocitly včas před branami této velké veřejné školy nacházející se v pražském modřanském sídlišti. Ze zhruba 850 dětí na celé škole jich 250 navštěvuje Montessori program, který zde funguje již 15 let, a to za plné podpory pana ředitele. Tito žáci jsou “rozptýleni” v 10 třídách devíti ročníků; výuka zde probíhá v tzv. trojročích (první trojročí: 1., 2. a 3. třída; druhé trojročí: 4., 5. a 6. třída; třetí trojročí: 7., 8. a 9. třída). Co třída, to zhruba 28 žáků, jen deváťáků je nejméně, a sice 13. Tato škola je svým Montessori programem unikátní v tom, že se jedná o školu státní, ostatní školy tohoto typu jsou již soukromé (další Montessori veřejná škola je až na Kladně). O velkém zájmu o tuto školu svědčí mj. i to, že např. z letošních 50 zapsaných dětí budou losovat 28 žáků, kteří v září do školy budou moci nastoupit.
Naší “průvodkyní” se stala Mgr. Miroslava Kellovská, vedoucí Montessori programu. Zasvětila nás do základních údajů týkajících se školy i nás teoreticky seznámila s prací v jednotlivých trojročích, kdy děti pracují na základě vlastní volby podle toho, co jim učitel nabídne (setkáme se zde tedy s individuální prací, skupinovou, ale i frontální výukou). Ve třídách pracují kmenový učitel a jeden až dva asistenti. V prvním trojročí pracují děti s konkrétními materiály (třídí je, párují, hledají souvislosti…). V druhém trojročí se děti učí samostatnosti, zodpovědnosti, učí se komunikovat, dobře se ptát. Žáci vždy vědí, co mají dělat, veškerá práce je vyvěšena na nástěnkách. V šesté třídě čeká na děti jejich závěrečná práce. Třetí trojročí je specifické v tom, že společně ve třídách jsou žáci 7. a 8. třídy, deváťáci již zůstávají sami a tvoří studijní třídy. Pro třetí trojročí jsou typické časté projekty, které se opírají o čtyři pilíře: Svět a my; Vaření; Zahrada; Aktuality.
Děti všech ročníků zůstávají ve škole každý den do 14 hodin, poslední trojročí pak MůŽE zůstat dvakrát týdně i na odpolední výuku do půl čtvrté. Značnou sílu má ve škole rodičovský spolek – rodiče přispívají měsíčně 1450 Kč na chod programu, peníze sami vybírají, hospodaří s nimi a uvolňují je pro potřeby školy. Zajímavé je, že z mnoha rodičů se rekrutovali současní učitelé tohoto programu. Dospělých, tj. učitelů a asistentů pedagoga, je ve škole zhruba 40. A možná ještě jedno číslo: 60-70 dětí je inkludovaných, mají mentální či fyzické postižení, poruchy autistického spektra, byly jim diagnostikovány specifické poruchy učení… – pro tyto děti je Montessori pedagogika přívětivá, neboť hledá v dítěti to dobré a tyto stránky posiluje.
Hodnocení dětí probíhá dvakrát ročně formou vysvědčení se slovním hodnocením, dvakrát ročně ve čtvrtletí pak probíhá setkání učitel-rodič-žák, děti dostávají denně zpětnou vazbu. Hlavní důraz je zde kladen na kompetence. Všichni si zde tykají (i děti učitelům), nepoužívají mobilní telefony a den začínají ranním kruhem. Děti nedostávají domácí úkoly (vše podstatné procvičí ve škole), DÚ je jen důsledkem něčeho, co se ve škole událo. V týdenních zprávách sice dostávají rodiče odkazy na to, co za týden proběhlo, včetně možnosti procvičování, ale učitelé toto procvičování nekontrolují.
Nedochází zde k odlivu dětí na víceletá gymnázia – učitelé chtějí, aby zde děti setrvaly až do devátého ročníku, a na přijímačky na gymnázium je proto nepřipravují. Žáci devátých ročníků začínají na přípravě na přijímací zkoušky pracovat zhruba v prosinci, děti mají téměř stoprocentní úspěšnost.
Během prohlídky školy jsme měly možnost nahlédnout do tříd a proniknout tak alespoň lehce pod pokličku Montessori programu. Pobyly jsme chvíli např. v prvním trojročí, kde se v daný den nacházelo zhruba 20 dětí a 4 dospělé osoby, z nich jedna lektorka angličtiny, jedna kmenová učitelka, jedna asistentka a jeden asistent pedagoga. Třída byla velmi bohatě vyzdobená dětskými výtvory a též i informacemi o týdenním programu a úkolech s tím spojených. Děti pracovaly samostatně či ve skupinách, některé u stolků, jiné sdružené kolem koberečků na zemi, dospělí byli vždy součástí nějaké skupinky či mezi nimi volně procházeli, když potřebovalo některé z dětí osobní konzultaci, vždy si “svého” dospělého “odchytily”. Pocit ze třídy? Klid, aktivita všech dětí, klidný a citlivý přístup učitele k dětem.
Místní učitelé si pochvalují zejména heterogenní kolektivy – každé dítě si zde vždy zažije, jaké to je být nejmladší, “prostřední” či nejstarší; starší děti vždy pomáhají mladším. Dle učitelů je věkově heterogenní kolektiv samospásný a úžasný pro klima třídy. Na dobrém klimatu ve třídách se pracuje už od samého září, po celý tento měsíc, ve kterém navíc všichni absolvují adaptační 4denní pobyt, kdy přespávají ve škole a podnikají v okolí nejrůznější stmelovací aktivity.
Velmi světlým bodem naší prohlídky školy a pobytu ve třídách byl oběd. Ten denně vaří děti 7. a 8. ročníků pro učitele a zbývající sedmáky a osmáky. Děti nejen vaří, ale vše si nejprve společně naplánují, nakoupí suroviny, uvaří, obědy vydávají a následně si i uklidí svá pracovní místa. Nás čekala mrkvová polévka se zázvorem a zeleninová placka s bramborovou kaší a bohatou zeleninovou oblohou. Mňam!
Kouzelná školní zahrada se nachází na místě bývalých nevyužívaných tenisových kurtů a žáci spolu s učiteli a rodiči na ní pracují od roku 2012. Veškeré zahradní stavby jsou nápadem a hlavně dílem dětí, např. venkovní slaměno-hliněná učebna kruhového půdorysu, kde se konají porady, výuka či oslavy narozenin. Nadšení rodiče získali granty, děti si vybraly typ stavby, deváťáci pak provedli výstavbu (opracovali dřevo, dělali do něj výseky, pokládali střechu…), dohlížel spřízněný tesař a na těžké práce byli najati dva pomocníci. Děti žádaly i o sponzorské dary (díky nim mají v objektu např. kamna), samy si zjišťovaly nejvhodnější technologie a oslovovaly jednotlivé firmy. Na zahradě je kromě jiného i pec na výpal keramiky (ale pekly se v ní třeba i pizzy), jahodový kopec s posezením, vrbový tunel, jezírko, včelí úly, záhonky, kompost, pilinový záchod či rozestavěná stavba budoucí kůlny + spíže + kuchyně + jídelny.
Náš celkový pocit z návštěvy je nepopsatelný – respektující přístup zde není prázdným heslem, ale každodenní skutečností. Z celé školy sálá úžasná energie, prostředí v ní je velmi podpůrné, tvůrčí. Děti se nám jevily jako velmi spolupracující, komunikativní, sebevědomé.
Pokud byste se chtěli o Montessori škole Na Beránku dozvědět více, začtěte se do článků Roberta Čapka (lektora, psychologa, didaktika, učitele), který tuto školu navštívil pár dní před námi.
Na návštěvě v Montessori 1: rozdíly
Na návštěvě v Montessori 2: výuka
Na návštěvě v Montessori 3: zahrada
Na návštěvě v Montessori 4: aktualita