“Nejde o to, co dnes ve vzdělávání děláme špatně, ale o to, co bychom mohli dělat lépe.”
Přes dvacet zájemců se sešlo ve středu 8. listopadu 2017 ve Volnočasovém centru, aby si vyslechli přednášku Mgr. Karla Bárty na téma inkluzivního vzdělávání. Přednášející, který se tomuto tématu věnuje již řadu let, nejprve přiblížil nejdůležitější pojmy jako integrace, inkluze, děti a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a děti a žáci nadaní a mimořádně nadaní a vysvětlil, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Lehce naťukl i východiska (např. Prohlášení ze Salamanky, 1994; Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, Bílá kniha, 2001 atd.) a současné právní normy. Zdůraznil, že inkluze nebude fungovat bez vytvoření ekonomických, materiálních či personálních podmínek, nebude-li spolupracovat rodina, fungovat diagnostika či podpůrná opatření (http://www.inkluze.upol.cz/portal/), neméně důležitou je pak též osvěta mezi pedagogy, zákonnými zástupci či veřejností. Jako příležitosti pro změnu vidí přednášející v příznivém klimatu školy, přijetí nových metod práce, kdy se budou žáci aktivněji zapojovat do výuky, ve formativním (slovním) hodnocení žáků, ve školách pak v přítomnosti asistentů pedagoga, školních speciálních pedagogů a školních psychologů. Alfou a omegou pak zůstává vzdělávání pedagogických pracovníků, osvěta pro rodiče, veřejnost i politiky. Pro praxi považuje Karel Bárta za nejdůležitější přítomnost asistenta pedagoga ve třídě, který pomáhá nejen inkludovanému žákovi, ale i jeho ostatním spolužákům. Stejně tak vypíchl i nutnost formativního hodnocení (ne pouze slovní hodnocení učitele, ale i vrstevníků včetně sebehodnocení). V závěru pak zaznělo, že škola by měla mít společnou vizi, strategii, kterou dodržují všichni její učitelé!