Původně na podzim plánované setkání s ředitelem Základní školy Partyzánská v České Lípě Karlem Minaříkem a jeho kolegyní Michaelou Novákovou, koordinátorkou pro inkluzi a výchovnou poradkyní, se uskutečnilo na začátku května v online prostředí. Charismatický, nápady oplývající pan ředitel okamžitě vtáhl účastníky setkání na téma Inspiromat společného vzdělávání do děje skupinovou prací, v níž byla možnost se zamyslet nad klady i zápory inkluze v českém školství. Ačkoliv je na mnoha školách pojem inkluze téměř „sprostým“ slovem, bylo překvapivé, že se přítomní učitelé shodli na převažujících kladech tohoto konceptu výuky, přičemž nad vším se klenul jednou účastnicí zmíněný „respekt k jinakosti“!
Formou podcastového rozhovoru pana ředitele s jeho kolegyní Michaelou Novákovou jsme pak měli možnost podrobněji nahlédnout pod pokličku práce koordinátorky pro inkluzi, která byla na škole zřízena zhruba před čtyřmi lety s vědomím toho, že má-li škola poskytovat kvalitní inkluzi, musí se jí někdo intenzivně věnovat. Koordinátorka inkluze je na škole k dispozici nejen žákům, ale i jejich rodičům a učitelům, pravidelně jim poskytuje konzultace, chodí na hospitace do hodin, spolupracuje s asistenty pedagoga a snaží se je začlenit do komplexu pedagogického sboru. Velmi důkladně jsme mohli poznat také práci samotného asistenta pedagoga, který není na ZŠ Partyzánská „osobním asistentem“ inkludovaného žáka, ale skutečným asistentem konkrétního pedagoga v dané třídě (takto by tomu ostatně mělo být všude, bohužel se tak většinově neděje). Učitel i asistent pedagoga si vedou záznamy týkající se inkludovaného žáka, které si na konci týdne při společné evaluaci vyhodnocují. Kromě toho koordinátorka inkluze dohlíží i na osobní rozvoj asistentů pedagoga, nastavuje jim vzdělávání, jehož obsah je následně sdílen v rámci školy.
Tento skvěle nastavený systém funguje díky řediteli, který si je vědom důležitosti inkluze a povědomí o tom šíří i ve svém pedagogickém sboru např. na výjezdních poradách na začátku školního roku či v průběhu celého školního roku při pravidelných hospitacích.
Inkluze se však netýká pouze dětí s poruchami řeči či chování, dyslektiků či dysgrafiků, dětí s poruchou autistického spektra atd., ale i dětí nadaných a mimořádně talentovaných. Jde o děti, které mají mimořádné intelektové předpoklady, zpravidla však nemají samé jedničky ani se v hodinách stále nehlásí, naopak hledají neobvyklá řešení zadaných úloh, nevyhovují jim zaběhnuté postupy – práce s nimi proto bývá složitější. Obvyklým stereotypem ve školách pak je nakládat těmto dětem více úkolů, ale tudy cesta nevede (předpoklad, že s inteligencí roste výkon, je mylný). Bohužel je typickým projevem a problémem těchto dětí nezájem, nuda, demotivace. Jak s touto skutečností nakládají na ZŠ Partyzánská? Systémem obohacujících hodin českého jazyka a matematiky, kdy se do malých skupinek sdružují ti „šikovní“, nominovaní třídními učiteli jednotlivých tříd. Žáci na těchto hodinách plní logické úlohy, mají též šanci navštěvovat vybrané předměty o ročník výš. V koncepci péče o nadané a mimořádně talentované děti je i vzdělávání a komunikace s rodiči.
Bylo obohacující vidět i slyšet, jak na ZŠ Partyzánská pedagogové „hoří, protože jedině tak mohou zapálit i ostatní“. Inspirující škola, inspirativní pan ředitel, skvěle pojatá a hlavně fungující inkluze s vědomím toho, že všem by mělo jít o kvalitní vzdělávací systém a vzdělanou společnost a rovný přístup všech dětí na vzdělávání!