Ranou péči Diakonie účastníkům představila Mgr. Alena Kunová, poradkyně rané péče, která představila tuto důležitou sociální službu pro rodiny dítěte s postižením nebo s ohroženým vývojem (0-7 let). Jde o svébytnou terénní preventivní sociální službu, která pomáhá rodinám nalézt vnitřní zdroje, které jim umožňují vychovávat dítě v přirozeném prostředí a v co největší míře zachovat dosavadní způsob života. Na akci padla řada dotazů, přítomné dámy se dozvěděly vše důležité o možnostech rané péče a seznámily se i s kazuistikou jedné z rodin, která službu v minulosti využívala. Vše ve velmi milé bezpečné atmosféře, umocněné velmi profesionální lektorkou.
Lektorka, která pracuje coby poradkyně Rané péče Diakonie již dlouhých 30 let a působí v Praze, Středočeském, Ústeckém a Plzeňském kraji, představila též historii této svébytné sociální služby, jež byla před rokem 1989 poskytována dobrovolnicky rodinám s dětmi se zrakovým postižením. V 90. letech pak vznikala nová zařízení pro hendikepované. V roce 1994 vznikla Raná péče Diakonie jako druhá v republice. Raná péče se věnuje dětem s mentálním, pohybovým a kombinovaným postižením, s ohroženým vývojem a s poruchou autistického spektra. Je to svébytná terénní preventivní sociální služba poskytovaná v domácím prostředí. V současnosti je v České republice 40 poskytovatelů rané péče, většinou jde o nestátní neziskové organizace. V Rané péči Diakonie je 17 pracovníků, o službu je stále větší zájem (což souvisí s rozšířením informačních kanálů). Původně pečovali o rodiny s dítětem s Downovým syndromem, postupem času se však klientela proměnila, nyní se na ně ve většině případů obrací rodiny s dvou- až tříletým dítětem s opožděným vývojem (vývoj řeči). Ve středních Čechách pečují asi o 100 rodin, 40 dalších rodin na ranou péči čeká (průměrná čekací doba je cca půl roku). S čekateli si zaměstnanci rané péče alespoň telefonují, než se do rodiny fyzicky dostaví. Náplní služby je podpora vývoje dítěte a podpora rodiny.
Filozofií služby je vyslechnout každého v rodině, potřeby každé rodiny jsou jiné, ale i každého člena rodiny – jiné je to, když je v rodině miminko, dítě v MŠ, při hledání ZŠ, sourozenci, prarodiče, kamarádi… (99 % lidí volá kvůli dítěti, jak ho rozvíjet, kam se obrátit dál, jaké jsou další možnosti).
Během setkání padaly i velmi zajímavé dotazy na četnost návštěv, jak je to se syndromem vyhoření u sociálních pracovníků, jak se o ranou péči vůbec žádá, zda zapůjčují i speciální pomůcky či jak je to s finanční spoluúčastí rodiny na této sociální službě.
Jedna z účastnic setkání byla též současnou aktivní uživatelkou této služby, kterou před přítomnými pochválila, doporučila ji i ostatním, neboť je s ranou péčí maximálně spokojená, mimochodem i díky možnosti zapůjčit si speciální pomůcky.