Sdílecí a zároveň vzdělávací akce určená především pro učitele či rodiče se uskutečnila na zahradě mnichovohradišťské fary v pondělí 7. června 2021. Průvodcem dvouhodinového setkání byla Iva Štrojsová, hosty, kteří se podělili o své zkušenosti se zaváděním formativního hodnocení na základní škole, byli manželé Lucie Kašparová (učitelka na 5. ZŠ v Mladé Boleslavi) a Milouš Kašpar (ředitel ZŠ TGM v Mladé Boleslavi). Na obou školách se v posledních několika letech snaží systematicky zavádět formativní hodnocení, na každé ze škol v odlišném rozsahu, ve své podstatě však totožně.
V úvodní části manželé Kašparovi vyjádřili, co pro ně formativní hodnocení znamená. Jedná se o okomentování průběhu učení, FH se zajímá o průběh, proces, o to, co se děje při učení. FH ukazuje, kde se dítě nachází, a cestu ke zlepšení. Učitel se dívá na to, co žák zvládá. Jako příklad uvedli situaci, kdy se dítě z diktátu zlepší na o 300 % chyb, ale stále je z hlediska počtu chyb na známce 5, což je pro něj demotivující. Pokud se pracuje s individuální vztahovou normou, dítě svůj posun vidí.
Na 5. ZŠ MB je FH záležitostí celé školy, věnuje se mu celý pedagogický sbor. Při zavádění pracovali formou tříčlenných týmů, které se pravidelně scházely, natáčely si videa, konzultovaly své výkony navzájem. Jedenkrát za měsíc probíhalo setkání všech pedagogů, přemýšleli nad tím, jak FH zavádět.
Jedna z věcí, která byla a je pro část učitelů těžko zvládnutelná, je situace, kdy se děti nehlásí. Pro děti samotné to problém být nemusí, existují způsoby, jak dítěti umožnit promluvit, podělit se o své zkušenosti a myšlenky (mazací tabulky, poznámka do sešitu apod.). Nejvhodnější je, pokud si dítě na FH zvyká od 1. třídy. Na 5. ZŠ mají klasické známky až od 4. třídy, do té doby si vystačí bez nich. Známky děti dostávají poté, co si látku procvičí, znají kritéria hodnocení, poté získávají známku i slovní komentář.
Jako odborného garanta měli na dané škole Hanu Kasíkovou. Ta přirovnala přechod od klasického hodnocení k FH k držení volantu. Když vám někdo řekne, že ho máte držet jinak a že to lépe funguje, též se tomu dlouho bráníte.
Při diskusi o tom, zda je viditelná nějaká změna např. ve výsledcích při přijímacích zkouškách, se objevil další důležitý bod FH: učitel/škola se primárně nezabývá srovnáváním s ostatními školami, ale dětmi a jejich rozvojem (ve své podstatě není srovnání jednoznačné, protože vstupy (potenciál dětí při vstupu do školy) není srovnatelný, každé dítě a celková situace na dané škole je velmi individuální. Co však srovnatelné je, je osobnostní zrání dítěte. FH totiž není primárně založené na myšlence výkonu, ale rozvoji dítěte. Srovnání efektivnosti je např. doložitelné u matematiky Hejného (má větší úspěšnost).
Na ZŠ TGM MB začali se zaváděním FH před dvěma lety. Jdou cestou zájemců, ne celého kolektivu. Jednou za čtvrtletí probíhají schůzky se skupinou škol ze Středočeského kraje, průběžně pak schůzky čtyř učitelů školy, kteří do FH vstoupili. Na schůzkách si určují, na co se budou soustředit, natáčejí si videa, komentují si je. Největším úskalím se ukázalo otevřít se druhým, vyslechnout oprávněnou kritiku. Na škole též připravili materiál pro další kolegy, s následujícím rokem je plánován direktivnější přístup – vzájemné náslechy, práce v minitýmech, stanovení si pravidel pro postup zavádění. Strach z náročnosti je oprávněný, není jednoduché se učit nové věci a nově o učení přemýšlet. Je třeba se zaměřit vždy na jednu strategii, té se věnovat a pak pokračovat s další.
Milouš Kašpar vidí v působení na ZŠ a FH možnost, jak vzdělávat a vychovávat žáky, kteří nejsou jen pasivními papoušky, ale lidmi, kteří kriticky myslí. Oceňuje proto, že žáci nekřičí, nehlásí se. Problémem pro žáky i učitele bývá to, že odbourávají známky (klasická žákovská otázka: Bude to na známky? Proč to budeme dělat?). Dobré je, že je vidět i drobný posun, ke kterému dochází. Jít je však třeba pomalu a v jednotlivých krocích, dávat dítěti průběžně zpětnou vazbu, což je časově náročné, ale nese ovoce.
Důležité je si říci, že není třeba hodnotit vše, je třeba si vybrat to klíčové, zakomponovat vrstevnické hodnocení a sebehodnocení. Dobře si definovat cíl a podle něj si stanovit i způsob hodnocení. Zároveň promyslet to, aby se každý mohl vyjádřit: různé způsoby, propustky apod.
Ideální je, pokud chyby hledají samy děti (tečka u řádku, kde je chyba, dítě je samo hledá). Když chybu za dítě odhalím, vypnu mu mozek. Je třeba dát tedy dítěti prostor a neslevit (dítě musí nějaké řešení vymyslet).
S FH souvisí i to, že je třeba si říci, co je pro děti důležité, co se mají na ZŠ naučit. Vhodně tedy stanovit vzdělávací cíle. Zaměřit se na základní dovednosti, které dítěti následně umožní zpracování informací apod. Pracovat s vnitřní motivací, na které FH staví.
Pro učitele je též důležité uvědomit si, že základ mají v kritériích všichni stejný. Pro někoho je ale maximum v polovině daných kritérií a je skvělé, pokud ke svému maximu dojde, neodradí ho neúspěchy spjaté se známkou 5. Podle Milouše Kašpara je i pro rodiče užitečné, pokud vidí, na jaké úrovni je jeho dítě a jaké má možnosti. V prvé řadě je to podstatné pro dítě, od kterého se má proces učení odvíjet.
FH pracuje s myšlenkou odpovědnosti dítěte za své učení. Tuto myšlenku však nejsou schopni vždy zcela zvnitřnit sami učitelé. Pokud dítě k vlastní odpovědnosti vedeme od školních let, jsou na ni připraveni i v dospívání a v dospělosti. Život není o známkách, ale o přijetí odpovědnosti za svá rozhodnutí a situace, která z daných rozhodnutí vyplývají. Je dobře, pokud se dítě naučí kvalitně hodnotit výkon druhých i svůj, přijmout hodnocení druhých a brát ho jako možnost k učení se. Tyto kompetence jsou pak následně využívány nejen v profesním, ale i osobním životě.
FH pracuje s popisným jazykem, pedagog musí mít tedy důkazy o učení. FH též pomáhá vytvářet bezpečné klima, k čemuž napomáhá i způsob komunikace, vhodně zvolený slovník (nemáš, neuvedl jsi… místo formulace zapomněl jsi). Učitel tak hodnotí konkrétní výkon, nenálepkuje dítě.
FH určitě umožňuje respektovat psychický vývoj dítěte i poptávku společnosti. I současné RVP umožňuje vhodné nastavení vzdělávacích cílů, jen je náročnější pro učitele vše dobře připravit a následně zrealizovat. Podstatné je i samotné nastavení mysli učitelů. Je třeba však vycházet z osobní zodpovědnosti učitele – základem je mít čisté svědomí z hlediska toho, jak a co učím.
Zmíněn byl i projekt Dokážu to? a Pomáháme školám k úspěchu.
V závěru zaznělo, že je důležitá přirozenost učitele. Je zbytečné používat techniky FH, pokud učitel FH nevěří. Pozitivní vliv FH potvrdila řada výzkumů, není tedy na místě hledat důvody, proč jej nevyzkoušet, ale spíše cestu pomalých kroků, jak jej zavést do praxe a pomoci tím opravdu všem dětem (ať mimořádně nadaným, dětem se SVP apod.). Je dokázáno, že FH pomáhá při správném nastavení růst všem dětem dle jejich možností a osobnostního nastavení. Manželé Kašparovi připomněli, že právě učitelé jsou ti, kteří mají obrovský vliv na to, nakolik se děti do školy těší, jak ji vnímají. Současný stav je ukázkou toho, že věci tak, jak se dělají po desetiletí, nefungují. Je tedy čas na změnu. Proto je naopak dobré přijmout to, co funguje a u čeho je prokázán efekt na učení žáky.
Sepsala: Mgr. Iva Štrojsová