Říjnové odpoledne se zbytky podzimního sluníčka svítí do tváří přítomných. Sedíme kousek od tzv. Benešovky. Odpolední setkání zaměřené na sdílení toho, co chápeme pod pojmem místně zakotvené učení, končí. Skupinka přítomných přemýšlí nad tím, co se jim po dvou hodinách strávených s tímto tématem honí hlavou. Dobrá nálada a příjemný pocit z prožité chvíle naplňuje prostor mezi nimi.
A co všechno tahle šestice žen zažila? Vše začalo ve čtvrtek 8. října 2020 krátce po šestnácté hodině, kdy jsme se sešly před budovou mnichovohradišťského Volnočasového centra. Během úvodní otázky: Co vás sem dnes přivedlo? se průvodkyně oním odpolednem, Iva Štrojsová, dozvěděla mimo jiné to, že Stáňa a Lucka mají v tomto školním roce nový vyučovací předmět Regionální vzdělávání a že by uvítaly určitou inspiraci. Již nyní si např. vyzkoušely se svými žáky mnichovohradišťský quest, přemýšlejí také nad tématem ulic a domovních znamení. Zjistily jsme též, že každá z nás má určitou představu o tom, co by místně zakotvené učení (MZU) mohlo být. První aktivita byla zaměřena na rysy MZU – přítomné si v pracovním listu zaškrtávaly, co děti/žáky učí a co by učit chtěly. Z následné diskuse vyplynulo, že mnohé z bodů splňujeme již nyní. Objevily se též první otázky: Existuje nějaká regionální učebnice pro Mnichovo Hradiště? Učíme o Hradišti, nebo prostřednictvím Hradiště? Využívají se místní reálie ve výuce?
Při přechodu na druhou zastávku naší procházky jsme si stihly říci, že učebnice není, nejbližší zpracovává oblast Sobotecka. Zdá se nám též, že místní reálie se využívají především na prvním stupni, na druhém pak např. při hodinách dějepisu, zeměpisu, přírodopisu. V ostatních předmětech nám připadá využití spíše sporadické. Ale třeba je realita mnohem barvitější.
Na druhém zastavení, kousek od kovové brány k zámku, se Iva s Blážou snažily rozklíčovat podstatu MZU a rozdíl mezi tím, když učíme pouze o místě a když učíme prostřednictvím místa. O místě dnes určitá část učitelů učí – např. zakomponuje postavu Václava Budovce, Albrechta z Valdštějna, baroko učí na barokních stavbách apod. Učení prostřednictvím místa (tedy MZU) v sobě však obsahuje hlubší zapojení – žáci sami řeší určitý problém, hledají řešení, vstupují do kontaktu s lidmi v komunitě, jedná se o praktické činnosti, často vázané na životní prostředí v širším slova smyslu. Je tu výrazná aktivita žáků, vycházející z aktuální situace a z nápadů žáků. Žák není pasivním příjemcem, ale velmi aktivním tvůrcem. Nejde jen o to využít téma a vložit jej jako příklad do běžné hodiny. S tématem se živě pracuje skrze myšlenky a činy dětí, rozvíjí se nejen jejich znalosti, ale ve velké míře i kompetence.
Iva na příkladu projektu Dej zeleni zelenou ukázala, jak je možné realizovat celoroční projekt s jednou třídou. Cílem zde bylo jednak naplnit ŠVP (CEJ a OBV), ale zároveň aktivovat žáky pomocí konceptu MZU. Z diskuse vyplynulo, že tímto konceptem lze učit různá témata, ale ne všechna. Někdy to prostě jde celkem jednoduše, jindy to nejde. Zároveň se jedná o časově i organizačně náročnou práci, není jednoduché takto učit. MZU jaksi požaduje motivovaného a rozhodně všímavého učitele. MZU je velmi zážitkové a prožitkové učení pro všechny, jichž se týká, žáky, učitele i jejich okolí.
Když jsme se tak dívaly na oprýskanou zámeckou zeď, napadl nás jako příklad vzít děti před tuto zeď. Zeptat se, co je napadá. Určitě by padlo i to, že je zeď oprýskaná, a otázka, proč se o ni někdo nestará. Prostor pro MZU by byl vytvořen. Kdo má zeď na starost? Proč se nic neděje? Můžeme se o nápravu postarat nějak my? … Než jsme se vydaly na další zastávku, Iva položila další ze svých otázek, nad kterou měly přítomné přemýšlet: Jak příběh tohoto místa/města souvisí s příběhem našeho regionu či naší vlasti?
Posledním místem procházky byla zídka poblíž tzv. Benešovky. Každou z nás napadla nějaká odpověď na otázku položenou u zámku. Na historickém pozadí jsme si ukazovaly příklady pro MZU. Historie míst a obce jsou celkově dobrým bodem pro MZU. Blažena rozvedla myšlenku zapojení vývoje obce – stojí za to si všímat například výrazných budov kolem nás (ať již krásných, nebo zdevastovaných). Při pohledu na naproti stojící „Cajk“ Stáňu napadlo, že by mohly s dětmi přemýšlet nad tím, co se v dané budově odehrávalo dříve? Co je potřeba pro to, aby se změnilo využití budovy? Jak se taková změna schvaluje? Nápad na rolovou či simulační hru byl na světě.
Z rozhovorů vyplynulo, že s v případě předmětu Regionální vzdělávání sice nejedná o MZU, ale že obě dvě příprava velmi baví. Iva z vlastní zkušenosti uvedla, že začínat je třeba postupně drobnými krůčky, mapováním příležitostí a možností. Čas na velké akce a projekty musí uzrát. Především je skvělé, že se v našem městě něco takového, jako je předmět Regionální vzdělávání, vůbec děje. Je to pozitivní zpráva.
Míšu napadlo, že by bylo možné navázat na spolupráci s místním muzeem či pracovní skupinou pro regionální vzdělávání a participaci žáků. To, co Stáňa s Luckou dělají, by se mohlo propojit s aktivitami, které již existují: on-line sborník pracovních listů či databáze místních odborníků. Kolegyně ze ZŠ Studentská se chystají v rámci svého předmětu i na exkurzi i místním řemeslníkům. Chtějí, aby si žáci věděli rady v životě. Při návštěvě autoopravny doufají, že žáky napadnou i další témata: např. cena práce v naší ekonomice, péče o zaměstnance, podmínky pro získání živnostenského oprávnění či práva a povinnosti českých živnostníků. Objevení souvislostí a porozumění jim je důležité a MZU tuto možnost jednoznačně nabízí.
Markéta na závěr dodala, že pokud by byla učitel, chtěla by svůj sabatikl (tvůrčí volno) strávit právě tím, že by si mapovala terén pro místně zakotvené učení.
Iva s Blaženou provázaly procházku s otázkami, kterými je možné vzbudit v dětem zájem o téma. Patřily mezi ně například tyto:
Na která tři místa byste děti v MH vzaly, kdybyste jim chtěly ukázat hybatele zdejší ekonomiky? Kde by se v MH mohl stát zázrak? Které místo je podle vás v MH magické? Kdybyste měly vzít své žáky k někomu na odpolední návštěvu, ke komu by to bylo? O kterých věcech si v Hradišti nyní cvrlikají vrabci? K čemu byste mohly v Hradišti přizvat děti? Kdybyste měli najít místo, kde se rodí nápady, které by to v MH a okolí bylo? Pokud byste mohli proměnit čarovným proutkem v MH jednu věc, která by to byla?
Otázky nás provázely po celou dobu a my jako v dobách Sokratových na ně hledaly odpovědi. Jednou z nich bylo i zjištění, že MZU či alespoň krůčky k němu vedoucí stojí za to vyzkoušet. Je totiž skvělé učit děti navazovat na to, co nás přesahuje.
Sepsala: Iva Štrojsová