Po dlouhé koronavirové době jsme se měli možnost setkat v rámci neoficiálního spolku rodičů dětí se vzdělávacími poruchami. Součástí tohoto setkání byla skvělá přednáška „Úvod do problematiky poruch autistického spektra“ psycholožky Veroniky Šporclové, která také poskytuje konzultace pro neziskovou organizaci NAUTIS.
Po krátkém představení paní doktorky se všech účastníků zeptala na důvod jejich příchodu na přednášku, a co si chtějí vlastně odnést. Díky báječnému kolektivu pedagožek jak z mateřských, tak i základních škol a nás rodičů určitě řeč nevázla a všechny přítomné dámy sdělily své důvody návštěvy této přednášky. Díky tomu byla celá přednáška koncipovaná s ohledem na naše potřeby a aktuální znalosti.
Protože všechny přítomné již nějaké zkušenosti s lidmi s poruchami autistického spektra měly, nebylo nutné příliš teorie. Přesto jí zde trochu zmíním! Autismus je porucha nervového systému, porucha vztahů a vnímání světa. U některých se také projevuje jako porucha komunikace. Dále jsme se také zaměřily na stereotypy, které panují, bohužel nejenom, v laické veřejnosti. Byly jsme seznámeny se základními oblastmi, které jsou posuzovány při diagnostice poruch autistického spektra:
- Sociální vztahy – v této oblasti se posuzuje chování jedince v sociálních skupinách (škola, školka, rodina, vrstevníci).
- Sociální komunikace – dělí se na verbální (schopnost komunikovat slovy) a neverbální (v této oblasti se hlavně mluvilo o očním kontaktu, případně o chování neodpovídajícím věku jedince).
- Stereotypní chování – zde paní doktorka zmínila potřebu různých stereotypů v chování, tedy: pohybové stereotypy, stereotypní hru a dost známé řečové stereotypy.
Dále se pak autismus dělí na dětský autismus (jedná se o hlubší celkové narušení, je „viditelnější)“, atypický autismus (u těchto dětí je lepší začlenění do majoritní společnosti, jsou konstantnější, avšak jejich sociální dovednost neodpovídá věku) a Aspergerův syndrom (nemají mentální narušení, mají velmi slabě narušené komunikační schopnosti). Paní doktorka hlavně uváděla praktické příklady, zkušenosti s dětmi, které za dobu své praxe měla možnost poznat.
Jedním z velmi důležitých témat bylo zapojení komunikace mezi rodinou, školou (případně již školkou) a odbornou pomocí. Kolegyním pedagožkám paní doktorka nastiňovala možnosti spolupráce s rodiči. Nám rodičům bylo kladeno na srdce, že není pouze jeden jediný přístup k našemu dítěti. V oblasti odborné pomoci bylo zmíněno Speciálně pedagogické centrum, psychologové a psychiatři a v neposlední řadě také sociální odbor na daném městě.
Jak již na dalších našich setkáních s odborníky zaznělo: čím dříve se dítě dostane do rukou odborníka, tím existuje větší pravděpodobnost začlenění do majoritní společnosti. Důležité u těchto dětí je také posilovat jejich slabé stránky a vytvořit u nich pocit spokojenosti.
Chtěla bych městu Mnichovo Hradiště poděkovat za zapůjčení prostor pro přednášku, dále pak paní Markétě Tomášové z MAPu za velkou trpělivost při pomoci s organizováním těchto přednášek. A v neposlední řadě spolubojovnici Ivetě Krskové za dojednání této přednášky.
V tuto chvíli nemá neoficiální spolek naplánované žádné konkrétní termíny, přesto i nadále plánujeme pokračovat ve své činnost osvěty jak pro nás rodiče, tak pro pedagogy i širokou veřejnou.
Sepsala: Ladislava Cermanová