Máme za sebou tři velmi intenzivní dny (23.-25. února 2020) v Litomyšli na vzdělávacím festivalu Nakopněte svoji školu. O různorodá témata, inspiraci, diskuse, vzájemná sdílení i setkání se zajímavými lidmi nebyla nouze. Festival se navíc konal v kouzelném prostředí Zámeckého návrší, v těsné blízkosti litomyšlského zámku. Za MAP II Mnichovohradišťsko tentokrát vyjelo pět zástupkyň (zatím nejpočetnější skupina) – Lenka Sosnovcová, ředitelka GMH, Helena Kaluhová a Blanka Černá, bakovské paní učitelky, a Martina Kestnerová a Markéta Tomášová, zástupkyně realizačního týmu. V Litomyšli nás čekalo dalších zhruba 170 účastníků a na 30 lektorů a vystavovatelů a neuvěřitelný genius loci. Každá z nás si do svého pracovního života odnesla něco svého – někdo si možná oživil samu podstatu výchovy a vzdělávání díky zajímavým přednáškám, další se obohatil o zajímavé tipy na pomůcky a knihy, metody či aktivity do výuky, my z realizačního týmu máme řadu kontaktů na lektory, které bychom rády zprostředkovaly mnichovohradišťským zájemcům.
Úvodní den patřil krátkým inspirativním přednáškám, které se střídaly ve 20minutových blocích a udržovaly nás ve střehu. Např. hned v úvodní přednášce nás zaujal Jan Hábl, vysokoškolský pedagog a komeniolog, který připomněl 350. výročí úmrtí Jana Ámose Komenského a jeho největší nedokončené dílo s názvem Obecná porada o nápravě věcí lidských – spolu s přednášejícím jsme se tedy mohli zamyslet nad budoucností lidstva a oddechnout si nad Komenského konstatováním, že „lidskost lidí sice není docela v pořádku, ale není úplně ztracena“. Koho by zajímalo více informací, nahlédněte na web celonárodního kulturně-vzdělávacího projektu Komenský 2020. Jan Hábl se na programu objevil i v pondělí, kdy se ve svém 20minutovém vstupu zabýval otázkou, zda je možné naučit (se) dobru? Připomněl např. osobnost Platona, Rousseaua a nezapomněl samozřejmě ani na Komenského pedagogickém myšlenky. Učitelé by měli být nositeli dobra a hlavně nebýt „samosvojní“, jen tak mohou působit na své žáky.
Vladimír Dobeš, druhý z řečníků, trenér a poradce v oblasti odpovědné spotřeby a výroby ve firmách v ČR i v zahraničí, spoluzakladatel demokratické školy Donum Felix, se zamýšlel nad stále rychleji se měnícím světem, který proměňuje i požadavky na vzdělávání, a pozval nás na Konferenci svobodných škol do Svitav (27. 11. 2020), kde budou řečníky např. Jana Nováčková, Jaroslav Dušek či právě Vladimír Dobeš.
Reprezentantem byznysu ve vzdělávání je Ondřej Kania, zřizovatel Pražského humanitního gymnázia a amerických škol v Praze, Brně a Bratislavě, jenž se pochlubil svými úspěchy při řízení svých čtyř škol. Otázkou zůstává, nakolik by měl být jeho americký model inspirací pro český vzdělávací systém?! Tomuto mladému muži však nelze upřít úspěšnost, s jakou jeho podnikání roste.
Příjemným odlehčením byl Martin Jaroš, marketingový a reklamní expert žijící v Kataru se svou maďarskou manželkou, mj. učitelkou. Zavzpomínal na své studijní počátky, pobavil nás střípky ze života své manželky a nabádal ke spolupráci a koncepčnímu uvažování.
Silvie Lauder, redaktorka časopisu Respekt, nabádala přítomné učitele k podpoře rozvoje mediální gramotnosti a kritického myšlení u jejich žáků. I my v projektu ctíme nutnost předat dětem či učitelům tyto dovednosti, proto je řada našich aktivit zaměřena na tuto problematiku (připomínám např. náš prosincový seminář Zpravodajství – jak se orientovat v médiích či valentýnský seminář Rozvíjíme čtenářskou gramotnost s naučným textem).
Ředitel vzdělávacího centra TEREZA a spoluzakladatel projektu Učíme se venku Petr Daniš nám není neznámý – v Mnichově Hradišti prezentoval své aktivity v průběhu prvního projektu MAP I Mnichovohradišťsko, na podzim 2017. Opakovaně připomíná výhody učení venku: „99,9% lidské historie se učení odehrávalo s využitím skutečného světa. Teprve v posledních 100 letech jsme ho strčily do krabičky, které říkáme třída.“
Kromě Jana Hábla vystoupila se svým příspěvkem v úterý i Hana Košťálová, programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu a lektorka, jež se zamýšlela nad profesním učením učitelů, které je podle slov Erika Hanusheka (2005) zklamáním pro všechny – nevede k takovým změnám v práci učitelů a škol, které by měly viditelný dopad na učení dětí. Co tedy můžeme dělat, aby se úsilí, čas i peníze vynaložené na profesní učení učitelů vyplatily? Klíčové je propojení potřeb žáků s potřebami učitele, nezbytná je též kolegiální podpora učitelů a mentoring.
Michal Orság, ředitel vzdělávacího centra EDUkační LABoratoř, propagoval formativní hodnocení zaměřené na průběžné zpětné vazbě, stanovování cílů a kritérií úspěchu, monitorování pokroku, práci s chybou a individuální rozvoj každého žáka. Nezbytné je podle něj poskytovat zpětnou vazbu, která má smysl a je základem efektivní výuky. Poskytl i možný postup změn při zavádění formativního hodnocení.
Ze židlí nás všechny zvedl Dieter Schwartz, učitel, dirigent symfonického orchestru a skladatel, poradce alternativních škol, lektor intuitivní pedagogiky, s jejíž podstatou nás seznámil, stejně tak i s Pärovými hrami, které jsme si mohli sami vyzkoušet.
Přednáškový blok pak zakončily Silvie Pýchová (spoluzakladatelka Centra kompetencí, ředitelka SKAV, z.s., koordinátorka iniciativy Úspěch pro každého žáka) a Dorota Madziová (certifikovaná lektorka metody Mapování kompetencí CH-Q v Česku) svým vstupem orientovaným na kariérové poradenství a jeho stále větší důležitost v současném, dynamicky se měnícím a pro člověka složitém světě.
Přednáškové bloky byly tematicky velmi rozmanité, o to více zajímavější a nabízející vhledy do mnoha oblastí pedagogického světa. Nicméně v Litomyšli jsme nežili pouze přednáškami, své nedílné místo mají i nevšední večerní programy. Například nedělní večer jsme si zpestřili dobrodružstvím v chrámu Nalezení sv. Kříže, cenné barokní památce, kterou jsme měli možnost poznat pomocí šifrovačky, jež nás provedla celým prostorem kostela a dovedla až na vyhlídkovou terasu, odkud jsme měli celou večerní Litomyšl jako na dlani. Novinkou letošního ročníku bylo noční „rychlé rande“ (Speed dating, v našem podání Speed edu-dating), kde jsme se hledali a nacházeli, respektive propojovali naše zkušenosti a potřeby. Ač nešlo o hromadnou záležitost, přesto bylo zajímavé blíže poznat účastníky festivalu, s nimiž jsme se v následujících dvou dnech potkávali na každém kroku.
Ani letos nechyběly rozhovory DVTV, tentokrát s Danielou Drtinovou, která vyzpovídala jednak Milana Hejného (pedagoga, matematika, zakladatele Hejného metody), dále Kovyho (Karla Kováře, youtubera, vlogera a moderátora) a jako poslední Barboru Bühnovou, IT expertku, proděkanku pro průmyslové partnery Fakulty informatiky). Šlo o nesporně zajímavý zážitek být přítomen u natáčení rozhovorů.
Díky Janě Mackové, manažerce projektu ŠKOLA V INDII, dobrovolnici tělem i duší, jsme měli možnost seznámit se s misí v indickém Biháru, nejchudším státě Indie s místy až 50procentní negramotností, kde byla v rámci projektu na zelené louce postavena škola pro 150 dětí. Velmi poutavě pohovořila o své multifunkčnosti (zároveň byla ředitelkou, školnicí, zdravotnicí atd.), nutnosti být velmi kreativní a umět improvizovat v místech, kde se začínalo se vzděláváním doslova od nuly. Buďme tedy vděční za to, jaké školství máme v České republice. V průběhu festivalu jsme měli možnost přispět na chod školy, nicméně tuto možnost máte i vy prostřednictvím příspěvku na transparentní účet: 2200500498/2010.
Pondělní večer byl zakončen naprosto fantastickým bubnováním s Pavlem Jasanským, muzikoterapeutem, lektorem hudebních dílen a výrobcem hudebních nástrojů. Pavel nás učil vnímat rytmus prostřednictvím hry na tělo, posléze i pomocí rytmických cvičení a hry na západoafrické bubny – nikdo z přítomných neodcházel nespokojený, všichni jsme se prostřednictvím bubnování „občerstvili“ po náročném dni a připravili na poslední festivalový den.
Jak pondělní odpoledne, tak úterní dopoledne se nesly ve znamení workshopů. Každá z nás měla zapsaný jiný, já jsem si např. užila perfektní zážitkovou pedagogiku v podání Renaty Trčkové z Letní školy Lipnice, bojovala jsem proti syndromu vyhoření se Zuzanou Labudovou, která nám přiblížila jednotlivé fáze syndromu, uvedla jeho příčiny i způsoby, jak proti němu bojovat. Tečkou za festivalem se pro mě pak stal workshop přibližující různé aktivizující metody do výuky s Jitkou Laubovou.
Nutno uvést, že po celou dobu o nás bylo skvěle postaráno – přestávky vyplněné coffee breaky byly občerstvující doslova a do písmene, pondělní raut byl pastvou pro oči i pro naše žaludky a postaráno o nás bylo i při samotném závěru festivalu, za což patří pořadatelům této akce nesmírný dík.
Zajímají vás ještě další podrobnosti z průběhu festivalu? Které workshopy jsme absolvovaly? Jací lektoři nás zaujali více, jací méně? Myslíte si, že jsme nakopnuty do naší budoucí práce? Ozvěte se nám (marketa.tomasova@mnhradiste.cz), v případě zájmu pro vás připravíme sdílení z této inspirativní akce.
Sepsala: Markéta Tomášová