V rámci pracovní skupiny pro čtenářskou gramotnost se objevil nápad pozvat do Mnichova Hradiště Ondřeje Horáka, autora knihy Proč obrazy nepotřebují názvy, jež byla vydána v roce 2014 v nakladatelství Labyrint a velmi přívětivou formou přibližuje dětem svět výtvarného umění. Od nápadu nebylo daleko k činu, a proto jsme ve středu 16. října 2019 přivítali na půdě Základní umělecké školy v Mnichově Hradišti Ondřeje Horáka, jenž dětem z výtvarného oboru PhDr. Evy Ševců poutavě povyprávěl o dějinách výtvarného umění až do současnosti.
Ondřeje Horáka (1976) vždycky zajímalo kreslení a knížky. Později pracoval jako lektor v několika galeriích, s výtvarným uměním seznamoval děti, jejich rodiče, nevidomé, seniory nebo odsouzené ve věznicích.
Společně s lektorem se děti seznámily s jeskynními malbami, uměním dávného Egypta či antického Řecka a Říma, renesančními umělci, ale i uměním 19. a 20. století. Ondřej Horák kladl důraz na výtvarné revoluční předěly, ať už např. práci Jeana-Fr. Milleta a jeho Sběračky klasů, ve které umělec poprvé ve své době zachytil obyčejné lidi během práce, či malby v plenéru, impresionistické umění zachycující prchavost okamžiku nebo tvorbu V. van Gogha, E. Munka a Františka Kupky a dalších moderních umělců 20. století, které kladl do kontrastu k sériové výrobě v současnosti. A jak to bylo s pisoárem avizovaným v pozvánce na tento workshop? Opravdu došlo i na něj, resp. na Fontánu Marcela Duchampa z roku 1917, kterou Horák vyzdvihl důležitost myšlenky a originálního použití běžné věci každodenní potřeby ve výtvarném umění.
Stejně jako kniha samotná obsahuje časovou osu, dostaly i děti za úkol takovouto časovou osu vytvořit na základě předchozích informací. Ve skupinkách a s obrovským zápalem se všichni vrhli do tvorby. Její výsledek můžete posoudit na následující fotografii:
