Jsme rádi, že interaktivní přednáška Zdeňka Oklešťka na téma Kde se tvoří a boří sebevědomí dětí, kterou realizační tým MAP II Mnichovohradišťsko zorganizoval ve středu 27. března 2019, oslovila širokou veřejnost – na akci se sešlo rovných 100 účastníků, povětšinou z řad rodičů!!! A příjemné je pro nás číst i Vaši zpětnou vazbu, které se nám dostává, přinášíme alespoň jeden příklad z mnoha: “Pro mě – jako mámu, která se intuitivně snaží vést své děti k samostatnosti – bylo mimořádně přínosné pojmenování pocitů, vazeb a zákonitostí souvisejících se sebevědomím dětí. Když má člověk pojmy, lépe se mu přemýšlí. A samozřejmě v podání pana Oklešťka to byl doslova zážitek.”
Přednáška odstartovala velmi příjemným úvodním sloganem: “Dělat chyby je normální. Nepodléhejte chmurám, pokud objevíte nějakou svou chybu! Každý dělá něco dobře.” Účastníci se dozvěděli, co je to sebevědomí, k čemu ho potřebujeme, jaké může být, jak ho můžeme nabýt, kde se sebevědomí boří a jak ho tvořit.
Sebevědomí může být zdravé a přiměřené, nezdravě nízké či naopak nezdravě vysoké. Jak můžeme sebevědomí nabýt? Třeba tím, že zažijeme úspěch či naopak neúspěch, ale také z toho, co nám o nás řeknou druzí lidé. Velmi důležité je zažít si vlastní úspěch (tím nám vzroste sebedůvěra, prohloubí se sebevědomí), nicméně i neúspěch (i díky neúspěchu se prohlubuje naše sebevědomí, byť sebedůvěra stoupá pouze málo).
Jak můžeme bořit sebevědomí u druhých? Třeba tím, že dětem bereme jejich pokusy (ze strachu o ně jim bráníme v plnění jejich vývojových úkolů) – ideální je dítě pouze instruovat. Bráním dětem naučit se sociálním dovednostem (např. v ordinaci u lékaře, kdy je nenecháme promluvit o jejich zdravotním stavu atd.), obstaráváme jejich věci, vnucujeme jim naši cestu, nenecháváme je nést odpovědnost, tlačíme na výkon, ne na zralsot dětí, nepřiměřeně reagujeme na jejich neúspěch, máme potřebu děti neustále hodnotit, chráníme je víc, než je třeba, vstupujeme do jejich sporů s ostatními.
Jak tedy jinak? Rodič by měl být pozorovatelem namísto činitelem, měl by nechat dítěti jeho čas, jeho cestu a způsob, jeho počet pokusů, jeho temperament a jeho zájem. Rodič by měl dítě podporovat namísto kritizovat – místo chyb hledat pozitiva, místo chvály oceňovat, místo kritiky nabídnout reflexi, místo výčitek empatii. Měli bychom brát děti jako partnery – svým postojem šetřit důstojnost dětí, poskytovat jim zpětnou vazbu, nebrat jim jejich odpovědnost, nechat jim naději.
Malý bonus pro účastníky přednášky: prezentace z přednášky v pdf formě (VYPO-SEBEVĚDOMÍ-bt) – jako připomenutí pro přítomné, či jako nové počtení pro ty, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohli dostavit.
Velké poděkování pak patří panu řediteli Čermákovi ze ZŠ Studentská, za poskytnutí prostoru sálu jeho školy a jeho úpravu před přednáškou i úklid po jejím skončení.